Ruští švábi vs. američtí škorpióni

  Jak jste si jistě povšimnuli, jsme na našich stránkách velmi kritičtí směrem k politice Bruselu a ani aktivity vojenského paktu NATO nepatří k těm oblíbeným. Je to i přesto, že mnozí z nás si prožili v dětském věku okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy, ve škole zaregistrovali Chartu 77, poslouchali Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu v době, kdy se to považovalo za vlastizradu, což přineslo i riziko snížené známky z chování a v důsledku téměř ukončení docházky na střední školu a vzápětí nedoporučení ke studiu na vysoké škole.  Doba po roku 1989 se zdála být plná euforie a radosti z odchodu Sovětů, na čemž si udělal jméno třeba Kocáb. Svoboda voněla. Bohužel krátce.

  Mezitím se děly věci, které později ovlivnily naše pozitivní vnímání nových změn. Postupně nám docházelo, že tzv. ,,Sametová revoluce´´ byl tak nějak dopředu domluvený podvod na národ a Václav Havel dopředu připravovanou figurkou, která se své příležitosti chopila velmi dobře. Jeho kamarádi a kolegové z mokré čtvrti tvořící část disidentu se rázem vyhoupnuli do pozic, v nichž někteří zázračně zbohatli, jiní restituovali i to, co neměli. Prvním varováním byla šíleně rychlá likvidace tajných svazků STB, dalším průnik komunistů do OF a později do politických stran, které se záhy objevili. Mohutné restituce Václava Havla a jemu blízkých znamenaly porušení zákonů, mírumilovné bombardování Srbska už více ukázalo na povahu a vnímání Havla a vysvětlilo glorifikaci pojetí americké politiky a její představitelky Albrightové. Přátelství Havla s Clintonovými už z dnešního pohledu jasně napovídalo, kterým směrem se budeme ubírat, přestože tenkrát jsme netušili, jaká to bude žumpa. Západ nám byl dáván za příklad. Nikdo z nás netušil, kam míří. EU pro nás byl vysněný ideál a pokračování kdysi úspěšného projektu EHS. Společná měna se zdála být logickým krokem, a to, že jsme se členem eurozóny nestali hned, nás znepokojovalo. Přehlíželi jsme plundrování naší země zahraničním kapitálem, každý prodej státního majetku byl vždy oslavován, jako vynikající obchod, bohužel se při něm plno politiků vždy pořádně přiživilo. Ve vedení státu se vystřídalo plno těch, kteří se poté s kufry peněz potichu vytratili ze státních služeb a zmizeli v bohatém korporátním soukromém sektoru.

  Mezitím se rozpadl Sovětský svaz a postupně přešel z budování socialismu na běžný kapitalismus, ovšem nadále kontrolovaný státem. Komunisté se také rozešli do všech stran. Rusko zůstalo i po odejití významným světovým hráčem a velmocí, jen stojícím na vratkých nohách. Andropov napomohl uvolnění mezinárodního napětí, Jelcin byl trochu více pod vlivem než při smyslech, nicméně i za něj se nadále uvolňovaly vztahy se Západem. Příchod tandemu Putin-Medveděv už znamenal výraznější směřování k určitému postavení Ruska a navrácení jeho celosvětovému významu, návrat do pozice skutečného lídra stojícího na druhé misce pomyslné světové váhy. Putin opustil agresivní chování vůči zbytku světa, prosazování ideologií přenechal Washingtonu a Bruselu, stal se však jistou zárukou, že USA nebudou úplně všude dělat to, co se jim zachce. Prvním počinem, který to dokázal, je aktivní činnost Rusů v Sýrii, druhým poté zpětvzetí si Krymu a podpora tzv. separatistů na východě Ukrajiny, na kterém žije skutečně mnoho Rusů. To vše udělal i proto, aby si zajistil určité nárazníkové pásmo před armádami NATO, které se nebezpečně přiblížily k Moskvě. Protiruská propaganda jede na plné obrátky a připomíná tu, kterou u nás před rokem 1989 předváděli sovětští sluhové z KSČ, ovšem mířenou proti Západu. Možná i proto je plno Čechů ve střehu a o to větší je snaha ČT v nás vytvořit dojem, že jsou to Rusové, kteří rozvrací Západ. A nikoliv neomarxisté a levicoví demokraté v USA a v evropských státech.

  Pokud se skutečně zhluboka zamyslíme, vypadá to, že se Evropská unie řítí někam, kde být nechceme. Direktivní přístup Bruselu, invaze muslimů a následná násilná islamizace nejsou nic z toho, po čem jsme toužili. Ekonomické změny (blížící se krize udělá obrovský průvan v našich životech) a příprava mládeže na nové pořádky zahýbají naší blízkou budoucností. Svět se připravuje potichu na válku, kterou nikdo z nás nechce. Ta realita je hrozná a kdo ji nevnímá, žije ve svém vlastním světě. Elity se postupně připravují na nejhorší scénáře, jejichž jsou samotnými autory. Umlčování, politická korupce a zkreslování skutečností jsou realitou. Ti, co na to upozorňují, jsou perzekuováni a šikanováni, není jim poskytnut prostor pro prezentaci varování. Naopak média podřízená globálním zájmům USA a EU jedou na plné obrátky, mají bezednou finanční podporu.  Sociální sítě prochází lustrací, cenzura likviduje ,,nevhodné´´ příspěvky a celé profily.

  Výplatní páska, na které mají být všichni ti, o kterých neomarxisté tak rádi rozhlašují, že patří k ruským švábům, neexistuje. Jistě, je možné, že určitá podpora někde funguje, netýká se však těch lidí, které máme možnost registrovat při upozorňování na nešvary této doby, na podivnosti nazvané EU, migrace, islamizace, na zkreslování událostí v Sýrii a kolem Arabského jara, na tvoření hoaxů z dílen CNN, BBC či na úsměvně končící aféry typu Novičok. Ruský šváb je větší výmysl, než reálný americký škorpion schopný svým vlastním trnem zabít sám sebe a vše živé v blízkém okolí. A pokud někdo otvírá svou peněženku, jsou to naopak proslulí sponzoři typu Söröse a jeho fondy stojící za neziskovým sektorem, a tím i velkým zlem. Pokud někdo tvrdí, že se Rusko od dob Sovětského svazu nemohlo změnit, pak také nemůže tvrdit, že se Německo změnilo od dob Hitlera a Francie od našeho prodeje právě Němcům. Až budoucnost však ukáže, kde je skutečná pravda. Lze se jen obávat, že to zjištění bude kruté a přijde pozdě. Pro nás všechny.

J3.K