Skotsko odmítlo samostatnost….

  I když například český exprezident Václav Klaus neviděl v rozdělení Velké Británie žádný problém, dokonce ani z pohledu ekonoma, pravděpodobně vycházel ze svých zkušeností při odchodu Slováků ze společného státu, jistě by šlo o nákladný a náročný proces. Přesto peníze pravděpodobně nebyly hlavní brzdou osamostatnění.

   Z historického pohledu Skotové nejednou a dlouhodobě toužili po samostatném státu. Vedli války, měli své hrdiny odboje, ti se později stali předlohami pro hlavní postavy hvězdně obsazených filmů. Jak je tedy možné, že ve chvíli, kdy se mohli svobodně rozhodnout, zůstali ve společné monarchii?

  Rozborů bude k přečtení jistě mnoho, finanční odborníci, politologové, žurnalisté a plno dalších se pokusí světu vysvětlit, co se přihodilo. Inadhled si však myslí, že za tento výsledek může anglický dvůr poděkovat z velké části paradoxně Vladimíru Putinovi. Situace v Evropě totiž vybízí k semknutí, zůstat osamocen také znamená stát se poměrně snadnou případnou kořistí. Momentální rozpínavost Ruska a jeho hrozby vyřčené v soukromých i polooficiálních rozhovorech, při nichž na jedné straně stolu sedí Putin, na druhé je celkem jedno kdo, přímo vybízejí k opatrnosti.

  Ve chvíli, kdy se Evropa i přes naprosto evidentní ekonomické starosti a rozdíly v hospodářské výkonosti drží formou EU pohromadě a o vstup do vojenské Severoatlantické aliance stojí kdekdo, by rozdělení Velké Británie bylo výrazně kontraproduktivní, navíc by mohlo vnést chaos i do jiných států, v nichž jsou různé národnosti s rozdílným náhledem na společné soužití. Nebylo by dobré štěpit nyní státy na menší a daleko více zranitelné celky.

  Možná je to lehká nadsázka, ale ukrajinská krize nás dostala na pokraj 3.světové války. Při nerozvážných reakcích a přebytku ega by bylo velmi snadné pro některé velmoci zahájit konflikt, který by se velmi rychle změnil v krveprolití. Vladimír Putin dráždí svět a velmi dobře to ví a užívá si to. Ví také, že si to může dovolit. Směrem na západ od Moskvy má plno samostatných státečků, které by pro jeho armádu byly zákuskem.

  Skotové zareagovali pragmaticky a i prohra v referendu o cca 10% byla pro zastánce samostatnosti relativně výhrou. A pro Skotsko a Evropu zase to, že skončilo tak, jak skončilo. I když množství euroskeptiků se zvyšuje a tento jev je při přešlapech a nesmyslných nařízení vycházejících z Bruselu pochopitelný, tím, kdo drží momentálně Evropu pohromadě, je právě Kreml. Svět je plný paradoxů…

J3.K