Špína nebo dobrá novinářská práce?

  Politika má zase svá úskalí, mimo zdravého úsudku publicisty musí dotyčný znát prostředí, minulost aktérů a jejich morální profil, protože lidé se ve své podstatě mění minimálně. Od prolhaného grázla nelze očekávat pozdější nanebevzetí, ostatně o tom nás přesvědčil Václav Havel. Válečná historie jeho rodiny mnohé napovídala a jeho balancování mezi zásadními postoji a vytváření aury mělo své trhliny, které se naplno projevily v době prolomení Benešových dekretů a schvalování vojenské agrese vůči Srbsku. Náročnou prací na čas je společenská rubrika a získávání zajímavých poznatků a fotek. Paparazzi a autoři zabývající se bulvárem jsou všeobecně odsuzovaní, přitom jimi tvořené články jsou často těmi nejčtenějšími. V souvislosti s momentální situaci kolem měsíčního ministra zdravotnictví Prymuly se o práci novinářů hodně hovoří. Někteří vyzdvihují jejich podíl na přichycení ministra při setkání na Vyšehradě, jiní je dehonestují. Proč tedy k této události došlo?

  Roman Prymula se po nástupu na post ministra stal pro jedny Mesiášem, pro druhé nevítaným. S tím musel počítat. Jeho pojetí boje s koronavirem se dotknulo ekonomiky českých domácností, což se týká především těch závislých na soukromém podnikání, neboť právě v tomto sektoru se propouští nejvíce a samotní podnikatelé nesou dopady vládních opatření nejhůře. Navíc úspěchy se nedostavily, což způsobuje i hra s čísly nakažených a ignorace matematických zákonů. Restrikce života v zemi se tak jeví být zcestné. Prymula byl zároveň u několika nákupů zdravotnických potřeb, které nejsou zrovna košer. Přitom sám udělal vše proto, aby na stávající situaci finančně netratil. Jeho plačtivé výzvy k národu tak byly v kontrastu s tím, jak dravě se choval v obchodu se strachem. Bylo otázkou času, kdy někomu vleze takříkajíc do zelí. Zároveň se snažil utišit své kritiky a korumpovat ty, kteří mu přizvukují, byť nepřímo. Tlačil na média, aby nedávala prostor odpůrcům jeho přístupu, a naopak se otevřela takovým, jako je Flégr a spol. Prymulova důvěryhodnost vzala za své, přesto má dosud velkou podporu občanů, kteří v něm vidí především epidemiologa. Problémem je ale jeho hon za majetkem, který mu v minulosti už několikrát výrazně uškodil.

  Také za této situace se jeho prioritou stalo zaopatření své rodiny. Vynechme nyní podporu společnosti napsané na jeho dceru. Legislativně je vše v pořádku, morálně už méně, navíc to není poprvé, co dceru zneužil k obohacení. Momentálně ještě stihnul získat oprávnění vyrábět dezinfekční prostředky. Sice tím zabrousil do teritoria činnosti předsedy vlády, ale mohlo jít o úlitbu za spolupráci při nákupech zdravotnických potřeb pro stát. Nebo také ne a máme tu tak první příčinu pro ,,sestřelení“ Prymuly. Ten je proslulý svou ,,nenažraností“. Z jistých zdrojů víme, že se rozhodl prosazovat celoplošné testování na covid 19. Prosazuje nový druh testů, které mu nabídli zástupci jisté banky podílející se na jejich vývoji. Tyto testy jsou údajně méně spolehlivé (proboha, copak to ještě lze?), než stávající založené na výtěru dutin. Používají metody stěru z úst a výsledky jsou rychle k dispozici. Za nákup těchto testů si Prymula řekl údajně tak vysokou částku, že se nabízející strana obrátila přímo na předsedu vlády. Ten si však neřekl o moc méně, ovšem nakonec po snížení nároků došlo k dohodě. Bohužel se proti používání této metody sběru dat postavila část odborné složky rozhodující o vládních opatřeních s tím, že PCR testy jsou méně chybové a je otázkou, podaří li se ty nové prosadit.

  Je jisté, že stejný přístup zastávali naši představitelé i u dalších nákupů. Například plicní ventilátory stojí od 50ti tisíc do půl miliónu, přičemž Prymula v nelehké ekonomické situaci státu jednal s dodavatelem nabízejícím je za 400 tisíc. Bylo tedy otázkou času, kdo se naštve a najde způsob, jak ho ztrestat. Blesk patří panu Křetínskému, je tedy možné, že sledování Prymuly bylo skutečně objednáno někým blízkým tomuto podnikateli. A protože ministr zdravotnictví získal pocit, že se stal polobohem, nebylo složité jej prostě při něčem nachytat. Úkol byl splněn a nikdo už se neptá, co řešili pánové v nočních hodinách v utajených prostorách vyšehradské zavřené restaurace. Byl to další výnosný kšeft, který nemohl počkat do rána? Pravděpodobně ano, bylo třeba spěchat. A kde jinde se sejít o půlnoci než v restauraci, byť zavřené? Vinit v tomto případu jejího majitele z porušení nařízení je směšné, pouze poskytnul prostor, možná byl i součástí vysoké hry, ale v tomto nelze jeho roli přeceňovat. Točit se na rouškách už je jen čistý pragmatismus. Zdá se tedy, že Prymula někde neodhadl své možnosti a schopnosti, čímž se stal nadbytečným a byl předurčen k zesměšnění a odvolání. Jak rychle vyrostl, tak rychle padnul. Chamtivost bývá často původcem pádu na ústa a Prymula se o tom přesvědčil.  Vysoká politika vyžaduje trpělivost i u hrabivosti.

  Psali jsme o práci novinářů. Ti tentokrát odvedli relativně jednoduchou práci. A neměli to složité. Kdyby chtěl Babiš Prymulu udržet ve funkci, zvládnul by to. Dokonce i Zeman se o to pokusil. Jenže to se nestalo, takže je vcelku jasné, že ministr zdravotnictví udělal kdesi chybu. Zároveň se ukazuje, že o zdraví národa nejde na prvním místě. Byla rozehraná hra, která bude mít vítěze pouze v těch, kteří dokážou využít chaosu. Předlužený předseda vlády Babiš má důvodů pro odklon státních peněz více, než veřejnost tuší. To se ví. Ovšem na covidové vlně se veze plno dalších, jde momentálně o neomezený zdroj. O Babišovi se říká, že on sám sice krade, ale dělá vše proto, aby nekradli ostatní. Pokud je to tak, o čemž se dá polemizovat, pak pád Prymuly přišel rychle a akce byla úderná. A možná šlo i o varování pro Faltýnka. Napadat za to novináře z Blesku je tedy naivní neznalostí politických šarvátek. Úkol byl splněn. Prymula s brašnou neprošel.

Jindřich Kulhavý