Stálá nejistota
V Jeruzalému to zase vře. Židovské etnikum se vrátilo do své rodné země, nebylo to však násilím, svou kdysi vlastní půdu si zpět draze vykoupilo od arabského obyvatelstva za souhlasu jeho většiny.
Nikoho navrátivší se Izraelci nevyháněli, nabídli možné soužití. Tuto nabídku využilo jen malé množství Arabů a těm rozhodně nehrozila genocida. Ti, kteří zemi opustili, se usadili blízko za hranicemi a za výrazného reptání po dostatečném vyzbrojení už mnoho let pálí ze všeho, z čeho pálit jde, směrem na Jeruzalém. Klidně i na ty, kteří vyznávají islám a nechtělo se jim odejít. Chtěli by zpět zemi, za níž vyinkasovali peníze.
Podpora naftových šejků a bývalého Sovětského svazu jim umožňuje vlastnit kvalitní bojovou techniku, navíc ta ruská je stále k mání. Sociální situace a nezájem států, do kterých se přesunuli, z nich vytvořila skupinu na okraji společnosti a udělala bojovníky za islám se snadnou cestou k pochybnému hrdinství a nesmrtelnosti. A jako většině náboženských fanatiků, ani jim nechybí krutost a zákeřnost.
Volají po ochraně OSN, obrací se k předním politikům a své rakety vypouštějí ze střech škol a nemocnic. Při obranných akcích Izraelců pláčou nad ztracenými životy těch, na střechách jejichž domů ještě před chvílí stála baterie raket krátkého doletu. A pak dítěti nebo ženám omotají tělo trhavinou a vyšlou je doprostřed davu vykonat poslední hrdinský čin. Jaké překvapení potom pro svět je, že se židovský stát brání. Arabská a komunistická část spektra lidstva je však solidární a Izrael je pro tuto skupinu států tím, kdo terorizuje okolí. Nepamatuji si však, že bych zaslechl jedinou zprávu o tom, že se turista Levy odpálil před mešitou v Dubaji, nebo kdekoliv jinde a přitom zabil 33 arabských obyvatel včetně 12ti dětí.
Boj Izraelců za svůj domov je hodný obdivu. Jejich život je bytím na soudku se střelným prachem. Až si budeme stěžovat, připomeňme si, že jsou na světě oblasti, kde zítra se probudit může být pouze nesplněný sen.
J3.K
