Svět vůbec neví, co s tím

  Kurdové jsou největší národ na světě, který nemá svůj vlastní stát. Žijí na území, které je možno částečně považovat za kolébku lidské civilizace a je postupně ničena. Likvidaci památek a vzpomínek na dávnou minulost začal již Islámský stát, za jehož vznikem stály tajné služby Spojených států. To v nich ještě vládnuli prezidenti vycházející z Demokratů. Agresivita a násilí zplozené pro rozdmýchání nepokojů namířených proti Bašárovi Asadovi měly být pokračováním Arabského jara a vytvořením možnosti jeho svržení. Sýrie položená na velmi strategickém místě je dlouhodobě trnem v oku amerických politiků a zájmů. Navíc patří mezi producenty ropy a ložiska na jejím území jsou velkým lákadlem jak pro blízké Turecko, tak i pro samotné USA.  

  Islámský stát se rozvinul do nekontrolovatelné podoby a krutost, se kterou nakládal s nepřáteli a snaha začít šířit islám násilím i na území, které bylo daleko od hranic Sýrie, způsobily spojení sil potřebných k jeho potlačení. Do té doby však muselo umřít mnoho vojáků, civilistů, ušetřeni nezůstali ani cizinci. Zpočátku bylo evidentní, že s podporou USA, byť skrytou, není problém vytvořit nový státní útvar kdekoliv, kam Spojené státy dosáhnou. Blízký Východ je místem, kde to vře už dlouho a zprvu se IS velmi dynamicky rozvíjel. Jenže s ortodoxním islámem jde ruku v ruce naprosté omezování lidských práv, násilí a fanatismus. Ve chvíli, kdy byly namířeny vůči obyvatelstvu, bylo otázkou času, kdy se proti němu zasáhne. Stejně rychlý konec IS, jako byl jeho zrod, je důkazem toho, že světové velmoci dokážou udělat pořádek, byť za cenu mnoha lidských životů. Angažování se Ruska na straně Asada a výpomoc USA naštvaným Kurdům znamenala konec IS. Kurdové se samozřejmě jako vítězové cítili být oprávněni za vlastní krveprolití požadovat určité ústupky ze strany Sýrie a mysleli si na částečnou autonomii oblasti, ve které žijí. S tím však má problém jak vláda v Damašku, tak i především Turecko.

  Turecko je dlouhodobě v dějinách Evropy a zemí kolem Středozemního moře považováno za agresora. Nájezdy Turků na Evropu končily často až u našich hranic, jejich vpád do blízkosti českých zemí zůstal v paměti Čechů velmi silně. Stáli před Vídní a jejich ataky sebou vždy nesly násilí a zotročování. Silný nacionalismus Turků se projevuje dodnes. Stačí si povšimnout chování tureckých sportovců v této třaskavé době a jejich vystupování na sportovní scéně v době invaze do Sýrie. Připomeňme si také jejich mobilizaci, když prezident Erdogan zavelí. Rázem poznáme, kolik Turků žije v Německu, Rakousku, a kteří jsou ochotní podřídit se přání tisíce kilometrů vzdálené hlavy státu. Jde o mohutnou zahraniční enklávu žijící v bohatých evropských zemích.  Osmanská říše patřila kdysi svým obrovským územím a vlivem k zásadním státním celkům a zdá se, že i nynější vládce má představy o své moci podobné těm, které měli jeho předchůdci sultáni. Ostatně drží na svém území miliony migrantů schopných zaplavit již tak oslabenou Evropu a přivodit v ní další krizi, která by zdaleka nebyla jen ekonomickou. V podstatě lze konstatovat, že by vzápětí došlo k rychlé likvidaci naší kultury i ekonomiky. Za normálních okolností by 3.5 milionů migrantů samozřejmě nic změnit nedokázalo a byli by rozprášeni. Jenže v Evropě nic normálního už není, protože ta se díky neschopným liberálům u moci vzdala vlastní ochrany a vytvořila ze sebe zaopatřovací ústav pro sociálně nepřizpůsobivé nájezdníky.

  Kurdové tak opět zůstali osamoceni. Na severu dostal Erdogan prostor k invazi a začal si definitivně vyřizovat s neposlušnými Kurdy účty. USA opustily Sýrii v pro Kurdy nejméně vhodnou dobu a Rusové i po incidentu, kdy jim Turci sestřelili stíhačku, začali s Turky spolupracovat. Přestože jde o člena NATO, nakupuje Turecko ruské zbraňové systémy, a navíc je jistou zárukou, že z této strany může mít Ruská federace určitý klid. Křehký, ale aspoň nějaký, zvláště když Ukrajina umožňuje Američanům vybudovat na svém území vojenskou základnu. Osud Kurdů je tak zpečetěn. V podstatě není nikdo, kdo by jim byl ochotný pomoci. Přestože se stali vítězi, nakonec odejdou poražení. A svět mlčí. Není to poprvé. Kdysi jsme byli v podobné situaci. Nacistické Německo proniklo na naše území, nejdříve nám sebralo pohraničí a později zřídilo protektorát. To samé se děje na severu Sýrie. My jsme se nebránili. Kurdové jsou hrdý národ a přesile se opět postavili. Krutost nepřátel se stala symbolem boje proti agresorovi ve chvíli, kdy násilně zemřela známá kurdská politička a novinářka způsobem, který využívali k zastrašení islámští vrazi. Opět se ukazuje, jak nebezpečný fanatismus je a zároveň je třeba si uvědomit, kolik příslušníků národa, který je schopen se takto chovat, žije relativně blízko nás. Jde o výraznou výstrahu. Bohužel oči odpovědných zůstávají záměrně zavřené.¨

J3.K