Tak nám ta spolupráce s Ruskem trochu vázne…
V rámci ukrajinské krize se opět naplno rozhořel problém Rusko versus Evropa. Přiznejme si, že Spojené státy jsou pod daleko menším tlakem, než státy sdružené v EU, dojde li k úplné roztržce mezi Ruskem a zeměmi podporujícími Kyjev.
Prozatím do Evropy nadále proudí ruská ropa i plyn, ale evropští výrobci již pociťují snižování objednávek z východu. Sankce dopadající na některé kremelské představitele nezůstávají bez odezvy. Na druhou stranu si Moskva uvědomuje, že i ona je v plno odvětvích na Evropě závislá, zároveň má co nabídnout například Číně, která je ekonomicky i technologicky silná, ale i hladová po surovinách tekoucích z lůna Sibiře. Postupný vývoj vlastních produktů povede k větší samostatnosti Ruska ve všech oblastech. Ten přechod může být delší a bolestný, rozhodně však ne zdaleka tak náročný, jako pro zbytek Evropy.
Nerostné suroviny, na nichž stojí průmysl mnoha zemí, jsou částečně nahraditelné. Ruský trh je však natolik významný a zároveň solventní, že jeho absence, případně velké omezení, by zasáhlo velkou část různých producentů v širokém spektru po celé Evropě, mnohem významněji však ty menší, kteří jsou na tomto trhu závislí. A právě zde je vidět dvousečnost radikálních rozhodnutí a souboj hrdosti a potřeby, srdce a mozku.
Krize na Ukrajině otevřela problematiku studené války a vzhledem k tomu, že na trůnu v Kremlu sedí velmi sebevědomý, arogantní a zároveň po moci bažící politik, ukazuje se, jak snadné je destabilizovat světové dění. Jestliže výhružky znějící z úst představitelů KLDR působí většinou úsměvně, politická přestřelka mezi Ruskem a USA s EU může mít dalekosáhlý dopad. Jak moc, to vidíme ve zprávách z bojiště na východu Ukrajiny. Jak daleko dojdou obě strany, to je otázka. Doufejme ve vítězství rozumu. Prozatím tomu nic nenasvědčuje.
J3.K
