Těch informací je moc…

  Otázka migrantů je vcelku jasná. Až na pár kolaborantů ve vládě a v některých politických subjektech, několika neziskovek a nevelkého počtu tzv. sluníčkářů a naivistů, je tu nikdo nechce. Podobná situace je v plno zemích kolem nás a řekl bych, že se přidávají i prostí občané Německa. To i přes vládní propagandu vedenou říšskou kancléřkou Merkelovou.

  Jsou tu však i další kauzy. Boje na Ukrajině a zprávy o nich ustoupily do pozadí, nicméně vývoj v této oblasti je nepřehledný a opravdu záleží na úhlu pohledu. Dalo by se říct, že nikdo není dokonalý a hledat pravdu je velmi tvrdý oříšek pro toho, kdo tam není. Jisté však je, že o Krymu se už nemluví vůbec a život na něm jde v poklidu dále. Protichůdných videí jsem viděl desítky.

  Válka v Afganistánu je také dlouhý seriál s mnoha pokračováními, nejste li odborník na danou oblast, už ani nevíte, o co tam komu jde. Osobně jsem navštívil sousední Pákistán a mohu konstatovat, že tam se asi válka vyhrát nedá. Prostředí, zvyky a náboženství, to vše je něco, co si našinec těžko představí.

  Sýrie, Asad, ruské lodě a stíhačky, americká letadla, do toho podpora Saudů, turecká armáda, bezprecedentní Islámský stát, Kurdové. Každý bojuje s každým, a kdo neválčí, utíká do Německa. Jenže k davu se přidají Albánci, něco Afričanů a Pákistánců, celá ta směs se provalí Evropou, a pokud se nevytlučou mezi sebou, pobijí starousedlíky. Rozhodně se neděje nic dobrého, ale vzniká z toho mnoho ještě horšího.

  V Německu se bouří statisíce lidí, mají dost nejen běženců, ale i Američanů. Demonstrace směřují proti TTIP. Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) je navrhovaná smlouva o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Jde o pro Evropu nepřínosnou smlouvu dávající více moci především americkým korporacím a bránící státním vládám regulovat trh ve svých zemích. U nás se o tom moc nemluví.

  Michalákovi jsou momentálně mediální hvězdy, ač o to nestojí. Názory na tuto kauzu se liší a pravdu zná asi jen matka obou kluků. Nicméně norský úřad pro děti je historicky proslulý svým arogantním chováním. Nikdo z nás neví, co se skutečně stalo, máme tendenci bránit práva matky na děti. Kéž by všechna obvinění týkající se rodičů byla tendenční. To proto, že v opačném případu by za sebou měli kluci peklo a Norové pravdu. Jak to bylo, v tom jasno nemáme.

  U nás Andrej Babiš ztrácí nervy. Zjišťuje, že stát není firma, že každý si z něj na zadek nesedne a plno lidí už ho má plné zuby. Začíná kolem sebe kopat, napadá oponenty a dělá chyby. V diskuzích se neovládá, lže a navíc si ulévá peníze. Jeho diktátorské sklony neumí už zahladit ani sebelepší PR odborníci. Jeho snaha zavést  evidenční pokladny dostává na frak, jeho teorie o danění hazardu má mohutné trhliny a skandály některých spolupracovníků a daňové úlevy vlastním společnostem jdoucí ruku v ruce s vyhranými tendry za desítky a stovky miliónů jsou do očí bijící. Tedy, plno z toho se dozvíte jen tehdy, pokud nečtete deník Dnes a časopisy z produkce Mafry.

  Je těžké si přiznat, že není jednoduché si vybrat, komu fandit. Dříve to bylo jednodušší. Buď jste byli ve straně a tleskali jste předchůdci Ruska, tedy Sovětskému svazu, nebo jste v ní nebyli a vše americké a západoněmecké Vám bylo svaté. Ale co teď? Američané jsou gauneři, kteří svou politikou škodí všude, ruský medvěd je utržený ze řetězu a jeho chování je nevyzpytatelné, státy na západ od nás se snaží nedemokraticky rozhodovat za nás, pár zbývajících drží částečně pospolu. Nejjednodušší to tedy mají ti, kterým je to vše jedno. Starají se o své obrázky, citátky, oblečení, zábavu a cigaretku s pivkem. Otázkou je, nebudou li překvapeni, až se to tu vše semele. Štěstí přeje připraveným, takže studium informací není na škodu. I když se dopracujete k tomu, že ani pes se v tom nevyzná.

J3.K