Tisícileté dějiny české - PETR VOK Z ROŽMBERKA
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Narozen dne 1. října roku 1539 v Českém Krumlově
Dal by se nazvat poslední mohykánem rožmberského rodu. Mladší bratr Viléma Rožmberka je jisté rozporuplnou, ale na druhou stranu také vznešenou postavou českých osobností na přelomu 16 a 17. století. Žil ve stínu autoritářského bratra Viléma, získal od něho jako od vladaře skromné území, jako např. město Soběslav či zámek Vimperk. Teprve později si sám přikoupil zámek v Bechyni, který rázem přebudoval jako reprezentativní sídlo. Do vysoké politiky se nikterak nehrnul. Miloval bujarý život plný hostin, lovu, milostného dobrodružství a rozhazování peněz.
Na druhé straně Petrova renesanční velkorysost patřila k tónu toho období. On sám svým formátem přerůstal domácí poměry tehdejší doby. Nebyl ovšem jen požitkářsky založeným šlechticem, nežil jen v radovánkách. Vážně se zabýval uměním a programově cestoval. Dokonce se osobně znal s Vilémem Oranžským. V audienci ho přivítala i anglická královna Alžběta I., na kterou udělal Petr Vok velký dojem. Vždy přemýšlel o nadosobních, obecně lidských věcech, a když přišla jeho chvíle, řadou ušlechtilých skutků prokázal, že duchovně stojí nad svým šlechtickým okolím.
Petr Vok z Rožmberka se řadu let zdržoval u dvora císaře Ferdinanda I. Habsburského, poté u dvora náboženského volnomyšlenkáře, císaře Maxmiliána II. Habsburského. Na rozdíl od svého bratra Viléma se přikláněl k luteránství, a poté se dokonce i na stará kolena oženil. Sám se ztotožnil pod vlivem své manželky Kateřiny z Ludanic s učením českých bratří. Vokovo odpadlictví ve víře vyvolalo v rodině Rožmberků vážné konflikty, které ale nikdy nevedly k roztržce se svým starším bratrem. Podle jeho osobního sluhy Jindřicha manželství Petra Voka a Kateřiny z Ludanic nikdy nebylo šťastné. Je pravdou, že od té doby, co se Petr Vok oženil, tak trpěl vážnou duševní chorobou, zkrátka už s ním nebyla taková legrace. To se ale stává i jinde.
Od roku 1592, kdy zemřel jeho starší bratr Vilém z Rožmberka, byl Petr Vok císařem a králem Rudolfem II. Habsburským jmenován vladařem, tedy nejvyšším úředníkem českého království. Disponoval obrovským, leč hodně zadluženým majetkem. A sám cítil povinnost vyrovnat se co nejrychleji s věřiteli. Rozprodával tedy nejen zboží, ale dokonce i některé majetky, jako např. Český Krumlov, který prodal samotnému císaři Rudolfovi II. Stejně jako císař Rudolf II. i Petr Vok měl zálibu v alchymii, přírodních vědách a okultismu. Oba projevovali nechuť k veřejnému životu, dávali raději přednost soukromí, kde obdivovali svá umělecká díla. Zhruba v této době se ocitl Petr Vok v konfliktu s císařem Rudolfem II., a to když se přidal na stranu jeho nenáviděného bratra Matyáše. Patrně usoudil, že i přes všechny slabiny, které Matyáš Habsburský jistě má, může být lepším panovníkem nežli jeho císařský bratr Rudolf II.
V letech dynastické krize Habsburků proto Petr Vok z Rožmberka štědře financoval odboj proti císaři Rudolfovi II. Velikost Rožmberkova ducha se nejvíce vyjevila v roce 1611, kdy do Čech vpadla vojska Leopolda Pasovského, které pozval samotný císař Rudolf II. Vojska císařova bratrance Leopolda v Čechách řádila a plenila nejprve ve Středních Čechách a posléze i v Jižních. Pod záminkou zadržovaného žoldu od císaře Rudolfa II. ničila a kradla pasovská vojska vše, co jim stálo v cestě. Nebyl tedy, kdo by je zaplatil. Obětoval se tedy samotný Petr Vok z Rožmberka, který z pokladu svého rodu vyplatil pasovské vojáky částkou 150 tisíc zlatých.
Peníze již nikdy nedostal zpět a rožmberský rod tak připravil o celý majetek. V hamižnosti české šlechty tak byl nakonec tím jediným, kdo jednal bez ohledu na oběti. Předvídal, že politické rozpory mezi katolíky a nekatolíky mohou přerůst ve válečný konflikt. Vývoj stavovského povstání mu dal tragickým vyústěním do třicetileté války za pravdu. Těsně před svou smrtí stačil Petr Vok z Rožmberka přebudovat své dominium Třeboň. Zemřel dne 6. listopadu roku 1611 na zámku v Třeboni. Jeho smrtí tedy vymřel po meči celý rod pánů z Rožmberka. Pochován byl a je v rodinné hrobce ve Vyšším Brodě.
