Tisícileté dějiny české - SMRT VELMOŽE - výročí

  25. února LP 1634 byl v Chebu zavražděn český vojevůdce, politik, vévoda frýdlantský, meklenburský a kníže hlohovský ALBRECHT VÁCLAV EUSEBIUS Z VALDŠTEJNA. Vojevůdce na straně císaře a krále Ferdinanda II. Habsburského v protestanské válce proti českým stavům a v probíhající třicetileté válce.

 Albrecht hrabě z Valdštejna byl patrně první, který si z vlastních peněz vydržoval profesionální armádu nepodléhající císaři z Vídně. Po bitvě Na Bílé Hoře a následné rekatolizaci na území Českého království Albrecht z Valdštejna konfiskoval více jak 70% majetku po českých a moravských nekatolických stavech.

LP 1625 se Albrecht z Valdštejna ujal jako generalissimus císařských vojsk v probíhající třicetileté válce proti Dánům a Švédům, a taktéž ve tzv. Falcké válce. Jeho profesionální armáda sčítala až 45. tisíc  převážně bavorských a českých vojáků. Za vítězství ve Falcké válce od císaře Ferdinanda II. LP 1627 dokonce obdržel Řád Zlatého rouna a stal se generálem. Jeho sláva každým dnem stoupala vzhůru. Zabral rozsáhlé území a to zejména v Čechách a na Moravě.

LP 1632 postupně osvobozoval Bavorsko a Čechy od Švédů a stal se vítězem v bitvě u Lutzenu, kde padl i švédský král Gustav II. Adolf. V zimě LP 1633 se Valdštejnova armáda po napadení Rakouska Švédy a Sasy místo boje proti nim ubytovala v Plzni a vyčkávala. To císař Ferdinand II. chápal jako zradu, vzhledem k tomu, že měl Albrecht z Valdštejna u dvora ve Vídni mnoho nepřátel, kteří si na jeho velký rozmach u císaře stěžovali, byl Albrecht z Valdštejna vydán na milost císaři. Situace vůči němu kulminovala, byl již starý a dosti nemocný, přesto se ještě snažil vše v císařův prospěch vyřešit.

  Dne 22. února LP 1634 se Albrecht z Valdštejna vydal do Chebu, kam dorazil brzy ráno 24. února. Na jeho počest byla plukovníkem Walterem Lesliem uspořádána velkolepá hostina na chebském zámku. To ale byla prakticky jen záminka k jeho odstranění a následnému zavraždění. Albrecht se ale všeobecné slavnosti nezúčastnil a zůstal raději v Pachelbelovském domě. To plukovník Walter cítil jako zradu a poslal do domu, kde Valdštejn odpočíval vrahy. Ti jej v hodovní místnosti v odpoledních hodinách zavraždili.

  Dle tvrzení kronikářů trpěl Albrecht z Valdštejna již v té době zákeřnou nemocí syfilis, která ho zužovala již několik let před jeho zavražděním. Trpěl často horečkami a závratěmi. Je tedy jisté, že na slavnost pro něj uspořádanou se nedostavil ze zdravotních důvodů. Ke konci života mu jeho osobní lékař diagnostikoval pokročilou demenci a jeho rozhodování bylo tedy zcela zcestné. To ovšem patrně ani císař Ferdinand II., a ani císařští generálové, netušili a ze strachu, nebo spíše závisti nad jeho slávou Albrechta z Valdštejna odstranili.

Na obrázku: Astrolog Giovanni Battista Seni nad Valdštejnovou mrtvolou z roku 1835.