Tisícileté dějiny české - SVATÝ VÍT

  Krátká historie spojená se jménem Vít.

  Přestože nebyl historicky spjat s naší zemí, a tak trochu ustupuje do pozadí českých národních světců, jakým je např. sv. Václav, sv. Vojtěch či sv. Ludmila, je sv. Vít vnímán jako národní světec. Jeho jméno se v naší zemi poprvé vyskytlo za panování knížete sv. Václava někdy okolo roku 925 (taktéž se uvádí rok 929). Kníže Václav, který nastoupil po krátké regentské vládě jeho matky Drahomíry, byl za účast na válečném tažení odměněn králem Jindřichem I. zvaným Ptáčníkem vzácnou relikvií, tedy paží sv. Víta, která dle Kristiánovy legendy putovala v té době celou Evropou. Na místě, pro Přemyslovce nejposvátnějším, tedy na centrální ose Sněmovního pole na dnešním Pražském hradě, dal mladý český kníže Václav zbudovat první předpodobu dnešní katedrály sv. Víta, tedy románskou rotundu. Ta byla dle legend hned vedle tzv. Kamenného stolce.

  Kdo to ale ve skutečnosti sv. Vít byl? Podle legendy Mantovských biskupů se Vít narodil do velmi bohaté sicilské rodiny kupců někdy okolo roku 297. Jeho jméno se volně latinsky překládá jako veselý či živý, tedy Vitus. Jeho otec pohan byl v té době zámožný a velmi vážený kupec, jehož jméno bylo patrně Gelas. Na malého Víta ale měla velký vliv jeho kojná, snad jménem Crescentina, která malého Víta vychovávala v křesťanském duchu. Což bylo ale v té době zakázané, a tak je jisté, že o její výchově k malému Vítu neměli jeho rodiče ani ponětí. Zhruba ve dvanácti letech se ale vše prozradilo a mladý Vít se navzdory svým rodičům odmítl křesťanské víry vzdát. Necelý rok po této události raději Vít odešel ze Sicílie a společně s dětským přítelem Modestem a s chůvou Crescencií odešel do Lukánie v jižní Itálii.

  V Lukánii ale dlouho nepobyl a vydal se na cestu do věčného města. V Římě měl podle legendy zbavit syna císaře Diocletina posedlosti démonů. V jiné legendě se píše, že byl za tuto opovážlivost Vít jakožto zatvrzelý křesťan popraven v římském cirku a dle tehdejších zvyků byl vhozen do lví klece. Hladový a divocí lvi mu ale před zraky římského císaře pokorně olizovali nohy. Rozhněvaný císař dal tedy sv. Víta stít. Těsně po stětí mečem andělé přenesli jeho, ale i těla jeho průvodců do Lukánie, kde měli odpočívat ve věčném pokoji. Na počátku 7. století byla podrobně vypracována legenda o sv. Vítu a díky translaci jeho ostatků do Říma byl tímto aktem prakticky kanonizován (svatořečen). Na základě svatořečení mu byl ve věčném městě postaven i první chrám, jenž se dodnes nazývá San Vito e Modesto e Esquilinu, do něhož putovali zejména lidé, kteří trpěli epilepsií a vůbec nervovými chorobami.

  V Českých zemích byl sv. Vít povýšen díky knížeti sv. Václavovi jako národní světec, přestože jeho hvězda coby světce začala svítit až v první polovině 10. století. Relikvii, tedy paži sv. Víta, zahrnul do chrámového pokladu i Karel IV., který pro něho nechal někdy okolo roku 1355 zbudovat i relikviářový domeček, stejně jako pro sv. Václava. V českých zemích se svátek sv. Víta slaví dne 15. června.