Tleskání v letadle a jiné
www.inadhled.cz Jako pasažér v letedlach trávím celkem dost času. Ledacos už jsem na palubách zažil a myslím, že mne jen tak něco nepřekvapí, až na pár věcí.
Myslete si o mně, že jsem třeba xenofob a antisemita, ale velká skupina ortodoxních židů na lince New York - Londýn (Boeing 777 ) byla opravdu průšvih. Nejen to, že jejich sedadla a jídlo musí být košer, ale neustálé, doslova obtěžování palubního personálu mi brzy začalo lézt na nervy. Celkem jsem obdivoval trpělivost, s jakou k tomu letušky a stevardi přistupovali. Odložený start o 4 hodiny asi nebyl taky samosebou.
Věc druhá - tleskání po přistání. Povětšinou, jsem s tímto prapodivným zvykem setkal u dovolenkářů na charterových letech do přímořských destinací. Na dálových letech jsem zažil aplaus snad jen jednou nebo dvakrát. Vím, že spousta lidí se bojí létat, ale stále je to nejbezpečnější druh přepravy a jakmile dosednou na zpět na zem, děkují potleskem. Trochu mne to evokuje k tomu, že bych mohl pokaždé zatleskat řidiči metra, tramvaje, autobusu, taxíku nebo jinému přepravci, který mne bez úhony doveze na určené místo. Tímto v žádném případě nechci snižovat náročnou práci pilotů, protože věřím, že sedět hodiny v cockpitu není žádný med.
Věc třetí - nevychovaní pasažéři. Co tím mám na mysli? Po instruktážním videu, či pantomimě palubního personálu spoustu lidí nechápe, jak se má chovat při startu a přistání. Prosím připoujte se, vypněte telefony a uveďte sedačky do základní polohy. Jakmile se letadlo začne odlepovat do země, někdo vyrazí nutně něco hledat do příručního zavazadla. Aby toho nebylo dost, tak dotyčný nebo dotyčná je většinou velmi nadstandartních rozměrů. Ani si nechci představit, co by se mohlo dít při nouzovém přistání.
Osobně si myslím, že chovat se mile, dodržovat dané instrukce, při odchodu se usmát a poděkovat, patří k základům dobrého vychování. Zkuste se nad tím zamyslet, až někam zase poletíte.
Jiří Vybíral
