To byla zase sešlost

   To vše nebrání tomu, aby na pražské Národní třídě nevzniknul památník připomínající historické dny, kdy se dav setkal s kordónem ozbrojených policistů, kteří samotní netušili, jaké přijdou příkazy. Všemu předcházely už lednové nepokoje, které byly poměrně drsně potlačeny a jejich dozvuky v podobě výslechů a potíží zúčastněných v zaměstnání trvaly několik měsíců. Listopad už přinesl skutečné změny, které nám slibovaly skutečnou svobodu, po které jsme pokukovali přes ostnaté dráty směrem na západ. Ta opravdu přišla, ovšem ne na dlouho. Rozpadla se RVHP, víceméně se rozpustila armáda, začali jsme cestovat, volit, podnikat. Vypadalo to fakt dost optimisticky.

  Uplynulých 28 let bylo velmi rozporuplných. Zažili jsme mnoho lopingů, lží, polopravd, úspěchy pár desítek příslušníků elit jsou opět vykoupeny prací většiny a strádáním části z těch, kteří byli v době ,,Sametové revoluce´´ ve středním věku, nic nezrestituovali a nestihnuli včas přepnout na rozvíjející se kapitalismus. Postupně se dozvídáme, jak to bylo s Václavem Havlem, disidentem, rozdělováním moci a už se nikdy nedozvíme, kdo s kým kdy spolupracoval, což platí především pro Státní bezpečnost. Je s podivem, s jakou ochotou ti tak těžce zkoušení političtí vězni souhlasili s urychleným skartováním svazků STB. Což následně umožnilo zkreslit historii a zmanipulovat vlastní zásluhy. A poté získání postů, které přinesly nejen náležité zhodnocení v podobě finančních prostředků plynoucích do kapes vyvolených. Také restituce zahýbaly českým národem a nastavily různé roviny mezi občany této země, navíc někdo získal i to, co vůbec dostat neměl, že pánové Havle a Schwarzenbergu? Nedávné církevní jsou jedním z posledních hřebíků do rakve, v níž leží bývalý státní majetek, ze kterého už nic moc nezbývá. Dokonce i komunisté si svých zlatých zásob a území vážili.

  Poslední roky se zapíší černě do naší historie. Migrace, vláda z Bruselu, Babiš předsedou vlády, prostě nic pozitivního. Pokud jsme si dosud oprávněně stěžovali na korupci, klientelismus, kmotrovství, rozkrádání, nyní se přidává ztráta svobody, demokracie, nastupuje strach, špiclování, a to vše v zemi, která už nám většinou nepatří. Co nemá Babiš, dostala církev. Finanční správa ignoruje rozhodnutí soudů, podnikatelé jsou pod křížovou palbou ze všech stran, vliv na policii je podstatnou součástí skrývání podvodů majitele Agrofertu, soudní mafie si společně s tou exekutorskou utvořily vlastní stát ve státě. Cenzura se vrátila do vybraných médií, sledují nám internet, maily, sociální sítě, říkají nám, jak máme myslet a mluvit, do kdy můžeme zpívat na vlastní zahradě. Kdo se postaví, je označen za rasistu, xenofoba, radikála. Opět vládne levice a nebere si žádné servítky. Soukromé vlastnictví už opět není nedotknutelné. Pražská Klinika je loupeží za bílého dne s podporou politiků. Genderové inženýrství je cestou k likvidaci vztahu mezi mužem a ženou. Charitativní činnost se změnila na podporu nepřizpůsobivých, líných a chronických nepracantů, dále na pašování a obchod s lidmi, to vše podporované státem a zájmovými skupinami.  Zbylo nám svobodné cestování, jenže už není kam bezpečně jezdit a létat.

  Dne 17.listopadu 2017 se před pomníkem na Národní třídě sešly různé existence. Bývalí komunisté, agent STB, vítači migrantů, podvodný restituent, pohrobci ODS, kariéristé, odboráři patřící opět a jen k levici. Ukázal se každý, kdo nutně potřebuje podporu občanů, tedy těch, jejichž paměť má stejnou kvalitu, jako morálka těch významných, kteří pokládali květiny. Za drzost lze považovat především návštěvu Babiše a Štěcha, Schwarzenberga a Kalouska, kteří patří k těm, kteří na změně režimu opravdu získali nejvíce. Pozornosti však nesmí uniknout ani kandidáti na prezidentský úřad, ukázat se chtěl kde kdo. Komu z nich však lze věřit upřímnou snahu soucítit s těmi, kteří před téměř třiceti lety stáli s naivní představou proti kordónu policistů? Z nich nikomu. Šaráda skončila, nyní můžeme pouze čekat na to, jak dopadne Babiš se skládáním své vlády. Nepočítejme však s tím, že změní své zvyky. Není na co se těšit, myslíme li na věci veřejné. Je třeba si udržet úsměv na tváři, k tomu máme děti a rodiny, přátele a koníčky. Ale od státu nic dobrého nečekejte.

J3.K