Turek se rozmachuje…

   Turci přestěhovali hlavní město do Ankary, přesto jejich dobyvatelské pudy směrem k nám dosud žijí. Jejich dlouhodobá invaze do Německa způsobuje islamizaci našich západních sousedů už déle, žije tam už minimálně druhá a třetí generace. Obsadili určitá odvětví. Především pouliční rychlá občerstvení a obchod s ojetými vozidly. Pokud jde o výrobu, je to trochu horší. Ale jsou národy, pro které je kšeft přímo posláním, zatímco výzkum a skutečně kvalitní výroba jim zase tak moc neříká.

  Poslední události v Německu a Holandsku ukazují na snahu udržovat spojení mezi již vycestovalými v Evropě domestikovanými muslimy a politickou situací v jejich bývalé domovině. Je to velmi logické. Množství zahraničních Turků dosahuje tak vysokého čísla, mají dvojí občanství, takže je jejich podpora pro ankarské vládce, momentálně Erdogana, velmi důležitá. Na problém je tedy zaděláno. Turci jsou totiž i přes vzdálenost stále velmi nacionalističtí. Existuje tedy pravděpodobnost poměrně dost konfliktní situace tehdy, půjde li německá vláda proti zájmům Turecka. Naopak je tu i riziko, které znamená Erdoganova schopnost  přes své krajany ovlivňovat politiku v Německu.

  Agitace tureckých politiků u svých krajanů v Německu a Holandsku před důležitou ústavní změnou v Turecku posvěcenou referendem a přinášející zvýšení pravomocí prezidenta Erdogana  byla již trochu moc i na tolerantní vládce těchto dvou zemí. A nebyla umožněna. Na rozdíl od Francie. Zároveň sílí neochota EU sponzorovat Turky v otázce migrace, na druhou stranu je vnímáno riziko obnovení balkánské migrační stezky. Což značí jistý odklon od ještě poměrně nedávné ochoty jednat s Tureckem o vstupu do EU. Erdogan sice zatím hrozí na všechny strany, ale je opravdu tak silný ve své pozici vůči Evropě?

  Zatímco značná část Evropanů už procitnula z nadšení a vítání uprchlíků, levicové vlády se snaží do poslední chvíle držet stejný směr. Tím je zaneřádění členských zemí Unie muslimskými národy. Němci prohlásili Tunisko, Maroko a Alžírsko za nebezpečné země, a tím si zavřelo samo dveře, kterými mohlo imigranty z těchto zemí posílat zpět. Možná by stálo za to poptat se, nakolik jsou nebezpečné v cestovních kancelářích nejen u nás, ale i v Německu, když právě tam je nabízeno nejvíce prázdninových zájezdů a destinace v těchto zemích jsou stálicí v nabídce CK. Nejde tedy o hazard s životy občanů evropských zemí, když jsou tam posíláni a mezitím jsou v Německu místní přijímáni jako uprchlíci z nebezpečných zemí? Nedosahuje už demagogie v Berlíně takových výšin, že je nade vše jasné, že politikům zdaleka nejde o občany vlastní země. Nadále pokračují v prosazování svých zájmů a představ. Neexistuje rovnost, zvýhodňování migrantů, pro které přestaly platit naše zákony, kteří nejsou trestáni za své činy. A jak známo, beztrestnost přináší další prohřešky.

  U nás se stačil nedávno blýsknout Bohuslav Sobotka výrokem o navýšení finanční pomoci uprchlíkům v Sýrii. Po překvapivém zjištění výše přebytku národního rozpočtu se rozhazování levicové vlády dostalo do otáček. Místo zajištění důchodů se vymýšlí, kam přidat tyto finance. Přiskřípnutím penězovodů neziskovkám spojených právě s muslimskou migrací by se ušetřilo plno dalších peněz. Místo toho se i u nás plíživě roztahují islámská chapadla. Pomalu vznikají muslimské osady na pozemcích, které skupují arabští investoři. Andrej Babiš chce obsazovat uvolněná pracovní místa přistěhovalci, kteří nejsou zvyklí pracovat, pracovité Ukrajince však z naší země úřady a policie vyhání. Vládní představitelé slibují plnění kvót nutících nás vyzvedávat si v Turecku Syřany a Íráčany. V Havířově pro ně stát nakoupil byty, v Brně se na jejich příchod systematicky připravují i přes odpor občanů. Vládcům nestačí vnímat problémy Švédska, Francie, Německa a Itálie. Neuvědomují si jediný správný postup Maďarska, hrdost Polska. Pouze papouškují příkazy z Bruselu, v předklonu přitakávají unijním úředníkům a demagogům. Někteří s představou teplého místečka, jiní s vidinou dotací. A ti zbylí proto, že sympatizují s islámem.

  Turecko je názorným příkladem toho, jak uvažují potencionální světovládci. Prosazují vlastní zájmy, jejich nacionalismus je však naprosto evidentní. Trochu jinak je to s přistěhovalci.  Zatímco naše skutečné vlastenectví je označováno jako xenofobie a rasismus, to imigrantské je dost falešné, ohánějí se jím jen tehdy, když se jim to hodí. Je vyzdvihováno a my k nim máme být vstřícní. Něco podobného nám tu předvádí již několik desetiletí Romové. Nám občanům zbývá jediné. Uvědomit si, že politika je jako sport, v němž pár jedinců vítězí, a my všichni ostatní prohráváme. Otázkou je, chceme li se s tím jen tak smířit.

J3.K