TV debata kandidátů bez kandidáta

  Druhému kolu poté logicky předchází úplně jiný přístup. Jiří Drahoš prezidenta vyzval k televiznímu souboji a Miloš Zeman pro něj nečekaně navrhnul hned čtyři setkání. Celkem logicky na všech čtyřech důležitých televizních stanicích. Ukázalo se, že Drahoš je prachbídný prognostik, vsadil li na neochotu Zemana jít do duelu kandidátů. Zároveň se zalekl rizika totální prohry, neboť až dosud nemusel pružně reagovat na něčí otázky a odpovědi, doposud si vystačil s neustálým omíláním již vysloveného. A samozřejmě s poplákáváním nad útoky proruských serverů. Nyní však začalo jít do tuhého a samozřejmě se lépe poslouchá pochlebování části umělecké scény a Kavárny kdesi na Moravě, než být pod palbou otázek, které je třeba zodpovědět tak, aby se sám neztrapnil. Takže jeho židle zůstala prázdná. Ostatně vyžádání si předem témat, na která se bude moderátor ptát, svědčí o velkých obavách z vlastní neznalosti a neschopnosti bez přípravy komunikovat. Připomíná to autíčko na dálkové vysílání, kterému někdo uštípnul anténu.

  Důsledkem tohoto se stala televizní debata na TV Nova, kde se Jiřího Drahoše snažil zastoupit moderátor večerních zpráv Koranteng. Není sice naším úkolem hodnotit výkon pracovníka televize, ale Zeman v jednu chvíli jasně řekl, že mluvit by měl on sám jakožto kandidát na post prezidenta, a ne se přetahovat o slovo s redaktorem. Pravdou je, že na vedení takto důležitého pořadu musí moderátor dospět a být zkušeným rutinérem. Daleko důležitější však bylo, že Zeman ani jednou nezaváhal a pokaždé odpověděl tak, jak o dané problematice hovoří již dlouho. Jeho znalost prostředí, ve kterém se pohybuje, byť o holi, je na velmi vysoké úrovni. Nenechal se zaskočit ani otázkou na kancléře Mynáře, svou odpovědí dal vysvětlení všem těm, kteří netušili, že hradní kancléř nemusí mít bezpečnostní prověrku. Sympatické bylo, že Miloš Zeman uznává právo lidu na to rozhodnout o své budoucnosti v referendu, přestože on sám se cítí být součástí EU a NATO. V tomto se zásadně liší od svého soka.

  Přesto lze i prezidentovi vytknout dvě věci. Tou první je poukázání na fungující sociální ekonomiku severských států postavenou na progresivních a vysokých daních. Jak všichni víme, především Švédsko momentálně díky této politice a s bonusem mnoha přijatých migrantů bojuje s problémy, které dříve neznalo. A mnoho rodilých a produktivních Švédů svou zemi opouští a usazuje se jinde. Kvůli daním a svému bezpečí. Tou druhou je poté vztah k dlužníkům. V tomto případu lze částečně souhlasit a částečně nikoliv. Dlužníci jsou lidé, kteří se dostali do problémů většinou vlastní vinou. Jejich oddlužení je až důsledkem toho, jak splácejí své pohledávky. Nechat je neplatit dluhy je nemorální. Ale mělo by se velmi pečlivě kontrolovat to, aby jim dluhy nenarůstaly díky nesmyslným úrokům, platbám a poplatkům končících u exekutorů. Vše by mělo mít nějaký strop a exekutoři by měli nést určitou hmotnou zodpovědnost, mají li být za svou práci odměňováni. Nad touto tematikou existuje tolik nejasností, které exekutoři zneužívají, že nový zákon ČR prostě potřebuje.

  Jiří Drahoš slíbil, že se zúčastní aspoň dvou debat. Nyní dostal čas na přípravu. Jeho tým jistě pozorně sledoval odpovědi Zemana na Nově a začal se připravovat. Nebylo by překvapením, kdyby Drahoš náhle onemocněl a nemohl přijít ani jednou. Síly jsou poměrně vyrovnané, Česká televize jistě udělá vše proto, aby Drahoše podpořila, nestranná debata na Primě bude ovšem tvrdý oříšek právě pro pana akademika. Do pátku moc času nezbývá, v zemi dochází k velkému napětí mezi nesmiřitelnými tábory přívrženců. Co bude po vyhlášení výsledků, není třeba ani domýšlet. Na moc velký klid to nevypadá.

J3.K