Uprchlíci ze Sýrie k nám?

30. 11 2014

  Nedělní zpráva o tom, že Německo uvažuje o přijmutí až 170 000 uprchlíků z boji s náboženským podtextem zmítané Sýrie, překvapila naši veřejnost.

   Jako by Němcům nevadily nedávné nepokoje nejen v Hamburgu spojené se vzájemným  bojem Kurdů a Islámského státu. Demonstrující požadovali zapojení německé armády do této války na straně kurdských bojovníků a jejich podporu. Výsledkem byly obrovské hmotné škody a střet s ozbrojenými složkami policie.

  Aby však nebylo všemu dost, naši západní sousedé požadují od ostatních členů Evropské unie, aby i oni přijmuli na své území poměrnou část uprchlíků z válečné zóny. A na Čechy vyšlo cca 10 000 muslimů ze zemí zatažených do bratrovražedných bojů. Což není málo. Ministr vnitra Chovanec se tomu nebrání, nicméně si myslí, že by mělo být v tomto případě vyhlášené referendum o tom, souhlasí li obyvatelé této země s přílivem uprchlíků k nám. Je li to alibismus či nikoliv, to je jiná věc, inadhled si myslí, že pokud by bylo vyhlášeno, pravděpodobně by se ho zúčastnilo více lidí, než tomu bylo u voleb a doufá, že by zaznělo: Nikoliv!

  Přísun deseti tisíc muslimů by znamenalo velké nebezpečí. Pokud přejdeme nákladnou finanční stránku věci, jde především o riziko infiltrace agentů samotného Islámského státu a jejich další činnost na našem území. V podstatě by tady mohli připravovat půdu pro šíření své víry i přístupu k životu pro další část své komunity.  Dalším nebezpečím je rozdíl v kultuře i víře, následovalo by stavění mešit a modliteben, kterému by stát ztratil právo bránit.

  Dále je třeba si uvědomit, co se děje ve Švédsku, Francii a Velké Británii. První migrační vlna a generace, z níž byla tvořená, nepřinesla příliš mnoho změn pro místní obyvatelstvo. Potomci prvních přistěhovalců jsou však daleko agresivnější a rekrutují se z nich i noví islámští bojovníci, kteří odchází do války. A ti, kteří neodejdou, mohou podlehnout ideologii agresivních bojovníků a budovat teroristické struktury v zemích svých hostitelů, kteří jim nabídli nový domov.

  Solidarita s těmi, kteří trpí, má své meze. Můžeme poskytnout materiální i diplomatickou pomoc, lze podporovat vojensky, zajistit lékařskou péči v místě, ale nelze riskovat budoucnost této země, její islamizaci a přehlížet možné následky neuváženého kroku. Budoucí generace Čechů by možná jednou musely samotné hledat místo, kam by z naší krásné země emigrovaly. Pokud vláda rovnou neřekne ne, referendum je snad předem jasné. Velká Británie se snaží momentálně bránit migraci i uvnitř EU, my bychom v opačném případu pouze řekli: ,, Zaberte nás.‘‘ A to se snad nestane.

J3.K

Speciály

Tipy