Videa jsou dost odstrašující

  Výrobou různých důkazů pro obě strany se zabývá kde kdo. Chcete li národ zblbnout, stačí k tomu zneužít největší sdělovací prostředky. V televizi neuvidíte nic z toho, co prosákne přes sociální sítě, oficiální propaganda si své pozice drží a pouští jen hodící se. Nedozvíte se, co se ve skutečnosti kde děje. Střípky zpráv se skládají do takové mozaiky, která se hodí buď vládě, nebo majiteli dotyčného média. Také plánované diskuze jsou předem připravovány a jejich účastníci jsou pečlivě vybíráni.

  Vraťme se však k důkazům o tom, co se skutečně děje. Žijeme v době, kdy natočit jakékoliv video, napsat článek a to vše rozšířit mezi veřejnost je to nejjednodušší. Stejně, jako při naplánované demonstraci stačí nechat infiltrovat pár narušitelů, kteří způsobí organizátory neplánované situace, vyprovokují například agresivitu, to vše za dohledu náhodných kamer, není problém nechat vzniknout propagandistický videozáznam, který může vyvolat děs, případně soucit. Záleží na zadání investora.

  V této době jsme přímo zahlceni fotografiemi i videonahrávkami dokumentujícími dění kolem toho, co se koná v inkriminovaných zemích i na cestě z nich do Evropy, respektive do zemí zaslíbených. Přiznejme si, že válka je velmi nepříjemná záležitost. V zemích, kde je islám národní náboženství, se dějí věci, které nám Evropanům a i jiným národům žijících v křesťanských zemích, připomínají v mnohém návrat do středověku. Jenže…stav, ve kterém se některé státy nachází, je dán tím, jak se v nich lidé chovají. Chcete li se mít dobře, musíte pro to mnohé udělat. Což je složitější, než jít tam, kde už se místní snažili a dosáhli určité úrovně. Necháte li moc v rukách těch, kteří neumí hospodařit, dojde vždy po nějaké době k tomu, že už to dál nepůjde, aniž by došlo k radikální změně. Tou změnou je válka, v demokratických režimech stačí nové volby. Dá se tomu předejít, to ale pouze tam, kde je vůle.

   Pořízené záběry z islámských zemí svědčí o krutosti a nesnášenlivosti. Vraždy, popravy, bezcitnost a stavění víry nad lidskost, to vše je v tamních lidech zakódováno. Už výchova malých muslimátek je protknuta násilím a v dospělém věku se naučené věci přenáší do reálu. Právní norma zvaná šaría, její dodržování a snaha ji rozšířit i do Evropy, by byl kulturně – etický problém pro 99% Evropanů. Podobně i většina muslimských zvyků a omezení by u nás změnily celou kulturu, ke které se hlásíme. Také násilí spojené s nadřazeným postavením mužů by ženy těžko akceptovaly, přesto jich tu je plno takových, které by až do svého znásilnění věnovali imigrantům ledacos včetně své pozornosti.

  Smrt, kterou vidíme na videích, nevzniká na zakázku. Má dát najevo rozhodnost a tvrdost těch, kteří jsou na nich hlavními postavami, zároveň poukazují na to, co se stane odpůrcům. Jde o systematické šíření strachu, které je doplněné domnělými uprchlíky. Samozřejmě existují tací, které obavy o život členů vlastní rodiny vyhnaly z domovů, zkuste se ale zamyslet. Kdyby začala válka u nás, okamžitě bych se snažil uklidit své děti i s jejich matkou někam daleko do bezpečí. Sám bych zůstal a snažil se zachránit náš domov, naši zem. Tolik logické chování. Tady se však děje pravý opak. Do Evropy, jak už všichni víme, se hrnou davy především mužů v nejlepším věku, zatímco zbytky rodin jsou nechány na pospas nepříznivým podmínkám. Ti mladíci neutíkají ze strachu před válkou, oni se jen chtějí mít velmi dobře, samozřejmě nikoliv díky své práci, ale považují za automatické, že se o ně někdo postará. A vzpomenu li si na ta videa, dokážu si představit jejich chování, když nedostanou to, po čem touží. To už vůbec nemluvím jejich potřebě mít občas k dispozici nějakou ženu. Nemluvím o lásce, ale o sexu. Ne, smutné dětské oči na mne momentálně nezabírají, naopak, štve mne, jak ochotně je někteří zneužívají k tomu, aby ostatní přesvědčili o dobrotě těch, kteří přichází do našich životů jen proto, aby je změnili a někdy i ukončili. A o to já nestojím.

J3.K