Zahraniční přednášející na našich základních školách

   V nynější výbušné době spojené s migrační vlnou zaplavující Evropu je velmi necitlivé zvát do našich škol cizince s tím, že mají zlepšit jazykové znalosti žáků. Pokud by šlo skutečně o výuku jazyků, logickým by bylo zapojení do přednášení rodilé mluvčí, tedy Brity, Američany, Australany. Tomu tak není, přichází lidé především z Asie a Afriky. Zpočátku jde o relativně nesourodé mise, v nichž jsou přesto již z poloviny muslimové. Nejde tedy o výuku světových jazyků, tito lidé mají přinášet informace o svých kulturách.

  Ani to by nebylo příliš nezajímavé, kdyby nešlo o jistý systém postupného vedení žáků k myšlence globalizace a islamizace.  Nejdříve jsou totiž skupiny pestré, časem však dojde k změně jejich skladby a nakonec se muslimové stanou součástí učitelských sborů. Odsud už je jen krok k povinné náboženské toleranci. Nejdříve mezi pedagogy, později mezi žáky. Tolerance se změní v diktát a bohužel později v něco, co se bude považovat za normální. Tlak na poměrně mladé a tvárné lidi se zvyšuje úměrně s tím, jak se zvyšuje represe ze strany Evropské komise a následně některých státních úřadů.

  Další nepřípustným aspektem je organizování takovýchto akcí ve spolupráci s neziskovým sektorem. Nacházíme se v době polemiky o oprávněnosti jeho existence. Nejde pouze o to, že neziskovky jsou jedním z kanálů umožňujících vyvádění peněz ze státního rozpočtu do společností spolufinancovaných zahraničními zájmovými skupinami i jednotlivci, příkladem je George Soros. Jestliže dříve měly tyto organizace jako náplň své činnosti především charitu a pomoc lidem v nouzi, nyní se staly politickou silou se silným vlivem a řadí se ke skutečným lobbistickým skupinám. Myslí li si někdo, že by americký miliardář investoval do něčeho bez záměru vydělat, mýlí se. S jeho jménem je spojováno označení filantrop, ve skutečnosti jde o finančního spekulanta a egoistu toužícího po světovládě. Jím ovládané neziskové společnosti po celém světě generují nejen zisk, ale disponují obrovským politickým kapitálem. Naše děti, respektive jejich výchova ve jménu globalizace a islamizace, mají být součástí jím tvořeného světa bez hranic, národů, zvyků a historie.

  Výuka na našich školách by se měla zabývat skutečným vzděláním. Tedy matematikou, fyzikou, chemií, historií, světovými jazyky, ale také by měla vést žáky k úctě k rodině, pokoře před stářím, lásce k vlasti a domovu, k znalostem o vlastní minulosti a k naději v budoucnost. Právě v těchto směrech však naše školství pokulhává, místo toho se vymýšlí nesmyslné nadstavbové přidané hodnoty. Žijeme v 21.století, poznávat jiné kraje se stalo díky vyspělé dopravě běžné, již od malička jezdí děti s rodiči do zahraničí. Dokud neproběhlo administrativou Baracka Obamy uměle vyvolané Arabské jaro a díky stejným organizátorům nevznikl Islámský stát, navštěvovali i naši občané muslimské země relativně často a s pocitem bezpečí. Tím zároveň přispívali k rozšiřování obzorů svých potomků a probouzeli v nich tak zájem o jiné kultury. Snaha nynějších pořadatelů podobné výuky je umělou intervencí do běžného studia s úkolem synteticky a systematicky vymývat mozky našich dětí a postupně je naučit vnímat islamizaci a globalizaci jako neměnný a jediný správný směr.

  Jsme na rozhraní dob. Podaří li se zvrátit tento vývoj a vést lidi k úctě ke skutečným hodnotám, národům neukrást jejich identitu, vrátíme li státům jejich hranice a suverenitu, půjde o významné vítězství. Bohužel lidé přející si globalizaci si uvědomují svou momentální sílu a dlouho budovanou převahu navíc tuší, že je díky šířící se nespokojenosti v utlačované a historicky Evropě přináležící společnosti tlačí čas. Vyslanci islámské víry nemají na našich školách co dělat. Nechávali jsme bez reakce podobné vyučování (to i včetně genderového inženýrství) u nynějších vysokoškoláků a ztratili tím část generace ochotné bojovat za svou zemi, rodinu i tradici. Nedovolme to tedy aspoň u těch, kteří ještě věří tátovi a mámě.

  Tento článek je reakcí na dění v ZŠ v Bystrci, což je Městská brněnská část. Zdejší plánovaná mise zahraničních přednášejících zvedla určitou část rodičů ze židlí, zároveň se rozhořel spor mezi nimi o tom, co je ještě přípustné. Jisté však je, že nebude li poznávání cizích kultur dobrovolné, jde o diktát a aroganci moci. Takže nejde o výuku, ale o prachsprostou politiku.

J3.K