Zbabělost a podlost ve vládních řadách

   Vynechme momentální řízenou expanzi žen do vedoucích postů, prosazování povinných kvót při obsazování politických a manažerských funkcí. Důsledky této represe mužů vidíme především ve Švédsku a Německu. Dámy jsou často daleko méně schopné diskutovat. Buď dávají na své pocity, o jejich menší schopnosti počítat a logicky uvažovat bylo napsáno již mnoho studií, nebo je jejich ego tak vysoké, že muže přehlíží. Bohužel city do politiky příliš nepatří, egoismus ještě méně. Chybou mužů je, že se i v tomto prostředí snaží být galantní. Dostane li se žena do těchto výšin, musí počítat s tím, že chtěla li rovnoprávnost, měla by počítat i s pravděpodobností občasného podstoupení tvrdého souboje v ringu.

  Méně pochopitelné je i časté prosazování homosexuálů do podobných pozic. To je možná daleko nebezpečnější, neboť tito muži jsou zvyklí žít v jisté komunitě a postupně si za své spolupracovníky vybírají stejně orientované jedince. Jejich nadvláda je v mnohém nepřijatelná. Nejde o schopnosti manažerské, ale o lidské a morální. Bohužel žijeme ve zvrácené době a extrémně programované toleranci ke všemu, co není normální. Být homosexuálem totiž normální není. O transsexuálech není snad třeba ani hovořit.

  Daleko nejhorší však je, že ani zbylí hráči na politickém poli se příliš nepochlapili. V zahraničí je jen pár skutečných chlapů, kteří nazývají věci pravými jmény. Putin, Trump, Orbán, tedy muži ne vybráni namátkou. Netřesou se před davem aktivistek, homofobních agitátorů a řvounů prosazujících LGBT. Jde však o výjimky. Podívejme se, kdo je předsedou naší vlády, a vše je jasné. Bohuslav Sobotka. Dle zápisu v občanském průkazu pravděpodobně muž. Jeho chování tomu nenasvědčuje. Příčinou je možná jeho absence v reálném životě. Profesionální politik, který nikdy nepracoval ve světě běžných lidí, nemůže tušit, o čem je život plný povinností a starostí. Náplní jeho existence je intrikaření, shánění podpory a taktizování. Není se schopen postavit nikomu. Nejen soupeři ve vládě Andreji Babišovi, ale ani úředníkům z Bruselu.

  Andrej Babiš se již mnoho let pohybuje na hraně zákona, často za ní. Nikdo mu zatím nedokázal zabránit v plnění vlastních plánů. Otázkou je proč. Chybí k tomu politická moc? Nebo má Babiš opravdu na každého něco? Jistě, Sobotka má na hlavě mnohem více másla, než vlasů, ale opravdu každý trochu tvrdší chlap by prostě šel radši to tvrdého střetu, než aby se nechal ponižovat podřízeným vládním úředníkem, který by navíc měl být dávno v ,,pyžamu‘‘. A kde jsou všichni ti stateční z parlamentu, kteří všeobecně ví o nepravostech ministra financí, přesto všichni mlčí. Je to proto, že by v rámci klientelismu bylo uloveno do chapadel chobotnice Agrofertu více nynějších senátorů a poslanců?

  Bohuslav Sobotka má problémy i ve své straně. Dokonce až takové, že dá přednost vlastním zájmům a obhajobě předsednické funkce v ČSSD před reprezentací naší země na summitu hlavních vládních představitelů zemí Evropské unie. Jeho krátká účast na oficiálním programu, a poté úprk na sjezd strany jsou jasným důkazem, jaké jsou jeho priority. Respektive je jediná. Tedy udržet se u koryta. Tomu je ochoten podřídit naprosto cokoliv a odpovídá tomu poté i způsob, jakým vykonává svou funkci. Líbivý výraz nepřipomínající drsného muže. Spíše ohebného v páteři, vystrašeného a bojácného mužíka, kterému je úplně jedno, co svým přístupem způsobuje. Jací ale musí být jeho oponenti, když nejsou schopní se mu skutečně postavit v jeho vlastní straně? Existuje u nás vůbec někdo, kdo má skutečně, jak se tak říká, pořádné koule na to, aby konečně rozhýbal naší politickou scénu? Obávám se, že nikoliv.

J3.K