Zbabělost pod heslem Allah akbar

  Víkend přinesl další mrtvé. Francie si zvolila za prezidenta Macrona, tím i další multikulturní obohacování především svých žen. Dvě další v Marseille dnes přišly o život jen proto, že muslimové příchozí do Evropy, je jedno, v jaké době, odmítají přijmout naše zákony, kulturu a zvyky. Naopak vyžadují dodržování těch svých a prosazují své nároky úměrně tomu, na co jsou zvyklí a co se dočetli v koránu, případně co zaslechnuli v mešitě. Navíc zákeřnost jejich ataků směřuje zásadně tam, kde se lidé nebrání. Útočí ze zálohy, zbaběle a bez soucitu. Nejde jen o pouliční agresi, ale i o všeobecné chování k ženám. Obrovský nárůst počtu znásilnění v celé Evropě odpovídá tomu, kdo na náš kontinent přichází. Primitivní a bezohlední testosteronem nabití muži s IQ nedosahujícím ani průměru evropské populace bez schopnosti ovládat se. Nepřišli pracovat, budovat. Přišli souložit, mít se dobře, jezdit v autech, bavit se a užívat si štědrého sociálního systému, který jim doslova šijí někteří politici na tělo.

  Agresivita v ulicích Západní Evropy se stává součástí každodenního života i tam, kde byli dosud lidé zvyklí žít v bezpečí. Mnohé se mění a jít nyní po ulici kdekoliv se stává loterií. Výhrou je, když se nic nestane a všichni přijdou domů či na jiné místo určení zdraví a bez úhony. Podobně lze slavit, podaří li se vrátit ze zábavy, diskotéky nebo večeře ve stavu kompletním, a u dívek a žen bez rizika zisku třeba AIDS z rychlé akce migranta kdesi u keře před domem. O to podivnější je, s jakou vervou bojují eurokomisaři a europoslanci za co největší omezení možnosti prostým lidem se bránit. Pravděpodobnost, že se jich násilí z ulic týkat nebude, není jistotou. Navíc mají své známé, příbuzné, a ty vystavují riziku naprosto bez jakýchkoliv výčitek.

  Dalším problémem je přístup policie a soudů. V podstatě už nyní existují v mnoha zemích dva právní systémy. Jeden státní, druhý čistě islámský, přičemž ten oficiální se podřizuje pravidlům náboženským.  Tím jsou myšleny sňatky s nezletilými, nízké tresty za znásilnění, za vraždy se sexuálním podtextem, náboženství ve školách a další podobné excesy. Evropské právo se dostává do pozice, kdy jsou doslova diskriminováni původní obyvatelé. Na jejich trestné činy je nahlíženo podstatně přísněji, než na lumpárny z dílny muslimů schovávajících se za svého proroka Mohammeda. Postupně dochází k totálnímu kolapsu jednotlivého soudnictví. To už vůbec nemluvíme o relativně drobných, ale o to častějších krádežích v obchodech. Beztrestnost migrantů je arogancí práce všech, kteří jsou součástí pracovního procesu vedoucího k plným prodejnám a jistému dostatku. V podstatě to vypadá tak, jako by nově příchozí byli vedeni k tomu, aby svou kriminální činností rozvrátili dosud dobře fungující systém, který navíc průběžně vznikal x desetiletí. Zdá se, že být muslimem se má prostě vyplácet.

  Projdete li se Prahou, potkáte stále více párů, kdy jde černoch či snědý mladík s čistokrevnou běloškou. Mediální masáž o potřebě míchání ras postupně nachází úrodnou půdu. Ony si milé dívky neuvědomují, že při projevu svých citů a ukojení tělesných potřeb dojde i na duchovno a rozdílné názory. Zamilovaní lidé dělají šílené věci, ovšem i systematičnost nese své ovoce. Takže je dost pravděpodobné, že zaláskovaná dívka snadno podlehne dojmu, že právě ona je středobodem snědého chlapíka. Někdy tomu tak může být, ovšem daleko častějším případem je přestupní stanice v podobě jejího pelíšku k lepším evropským zítřkům pro afrického gentlemana. Samozřejmě ve své zbabělosti jde nejjednodušší cestou, tedy nikoliv přes diplom z oboru atomové inženýrství a pracovní povolení, ale přes smutné oči hledící do tváře ochotné Evropanky. A když mu porodí ještě dítě, má vyhráno.

  Evropané si zahrávají se svým osudem. Svou velkorysostí ne nepodobnou naivní natvrdlosti si podřezávají strom, který po mnoho století pracně pěstovali, zalévali, prořezávali, to vše proto, aby ho během pár let poslali k zemi. Pokud se konečně po vzoru Maďarů nepostaví systému, který se z nich snaží udělat podřadné, skončí opravdu smutně. A lze konstatovat, že bod zlomu je už daleko blíže, než si myslíme. Podceňování situace už bylo dost, teď je třeba se začít o svou budoucnost rvát.

J3.K