Život je boj
www.inadhled.cz Tímto heslem se řídím od malička a musím konstatovat, že už jsem někdy unavený z věčného bojování o cokoliv. Přitom je kolem mne mnoho lidí, kteří se životem vezou v poklidu a nijak se nesnaží. Otázkou je, mají li na konci cesty stejně zážitků, jako já už nyní.
Poslední dny nám připomínají, že nic není zadarmo nikde ve světě. Samozřejmě v světových aktualitách nyní jasně vede Řecko. Referendum tam uskutečněné samozřejmě nevyřešilo ekonomické problémy, splátky úvěrů a ani neodpovědělo na plno dalších otázek, které budou muset být zodpovězeny, nicméně ukázalo na nedůvěru mladé generace v Evropskou unii. Nikdo netuší, kudy se bude tato země dále ubírat a jsou li její obyvatelé připraveni na stav, kdy si budou muset vydělávat vlastní prací na vlastní živobytí. Pokud snad Evropa udělá opakovanou chybu a bude se opět skládat na umoření dluhů, které vznikaly mnoho let a za tu dobu přešly ze soukromého sektoru do unijního, bude to značit, že je nejvyšší čas přestat stát o eura a časem možná i o EU samotnou.
O sebevražedných sklonech Bruselu svědčí nejen přístup k řecké krizi, ale také naprostá ignorace imigrantů. Právě přes Řecko a Itálii se jich valí na Starý kontinent desetitisíce a s ročním zpožděním příslušní úředníci zjistili, že jejich příliv není to pravé. Konflikty na sebe nedaly dlouho čekat, agresivita žadatelů o azyl stoupá, nic se však zásadního neděje. A ve středu bude i naše vláda vymýšlet systém, koho, kdy a kam z řady těchto muslimů pošle a jak se o ně postará. Samozřejmě za naše peníze, které se už nyní nedostávají k důchodcům, nemocným a jiným potřebným lidem. Což je sympatizantům s přílivem možných teroristů úplně jedno. My totiž nepomáháme, my si podřezáváme žebřík.
Mezitím si Islámský stát nadále dělá, co chce, a jeho zvěrstva na lidech i kulturních památkách nikdo moc neřeší. USA, které stály u zrodu této situace a možná by měly dost sil ukončit krveprolití v Sýrii a Iráku, se momentálně moc nesnaží. Důsledkem především jejich aktivit v minulosti je exodus mnoha obyvatel a jejich směřování do již tak ne úplně stabilní Evropy. A je tu ještě jeden problém. Zatímco Francie, Španělsko, Holandsko, Portugalsko a Velká Británie jsou zvyklé již od dob kolonizace na multikulturní společnost, Německo má pro změnu na svém území miliony Turků, pro ostatní země mohou být a jistě budou imigranti s rozdílným náboženstvím a kulturou zásadní problém.
A tak jediným pozitivem, i když sporným, je fakt, že se náš pan prezident neutopil ve svém oblíbeném rybníku. Nutno konstatovat, že člun plující kdesi na vodní hladině uprostřed Vysočiny, z něhož koukaly jen VIP nohy, byl jednou z mála úsměvných zpráv tohoto prodlouženého víkendu.
J3.K
