Zvednou ty důchody?

  Je smutné, že v důchodovém systému této země údajně chybí 5mld korun českých. Což je zhruba tolik, kolik dělají státní dotace na biopaliva, které odsouhlasila nedávno vláda i parlament.  Také částka, která putuje do kapes majitelů solárních elektráren, by rozhodně změnila nedobrý stav kolum důchodů. V kontextu tohoto stavu a různých průšvihů nás opět zarazí tunel Blanka a mrhání prostředky kolem jeho stavby. I tady by správné hospodaření zajistilo našim seniorům o něco vyšší životní úroveň.

  Říká se, že mládež je budoucností každé země.  O tom nelze pochybovat, je však třeba si uvědomit, že právě ti mladí a perspektivní byli uvedeni do života těmi, kteří jsou v jejich dospělosti na břehu stáří. Část svého života věnovali jejich výchově, to proto, aby se jednou stali vzájemnými konkurenty v boji o práci. Což je v pořádku, jsme součástí přírody, ale na rozdíl od většiny zvířat se lišíme především jistým sociálním cítěním.

  Většina nynějších důchodců celý svůj život prožila v dobách nepříliš příznivých a demokratických. Za plno věcí si z určitého pohledu mohli sami svou neochotou bojovat proti útlaku, ale to neznamená, že by celý život nepracovali. Pokud však srovnáme úroveň jejich úspor a připravenosti na dobu po konci zaměstnání s vyspělými zeměmi, dojdeme k tomu, že jejich stav je tristní. Navíc se záměrně posunuje věková hranice, jejíž dosažení bude základním kritériem pro přidělení starobní důchodu. Kolik z nás ji nakonec překročí? Kolik z nás se na stará kolena dočká slušného zdraví a zároveň takévé častky, aby si mohl dovolit cestovat, odpočívat a neskomírat na pokraji bídy?

  Jisté je, že naši politici nebudou těmi, kteří by si stěžovali na nedostatek financí v době, kdy už nebudou činní. Většinou mají nashromážděnou dostatečnou hotovost. Řada z nich sedí ve svých křeslech zajišťujících jim nadstandartní příjmy i dlouho poté, co by tam už dávno sedět neměli. Někteří kvůli hříchům plynoucích z jejich funkcí, jiní pro nedostatek schopností, zbývající pro nízkou výkonost. Jenže věk u nich nic neznamená, jsou tam i v tom vysokém a svou životní tak úroveň mají zajištěnou. Takže netuší, co to je žít o pár rohlících, ochucené vodě a v relativně chladném bytu. Neví, co je to vystačit s pár tisíci korunami při cenách energií, vodného a nájmu, které se platit prostě musí.

  Jak mají tedy poté lidé vládnoucí této zemi cítit s těmi, kteří nikdy nikomu nevládli, za to však celý život dřeli za pár korun. Je jedno, byli li úředníky, stáli za soustruhem, za pultem, prostě kdekoliv. Dohadují se o 200 Kč, ale do voleb je daleko, takže se hádají úporně. Milionáři a miliardář s jistými rentami do konce života se hádají o dvě stovky pro lidi, kteří si za ně koupí navíc pět bochníků chleba za měsíc. Nebo necelý karton mléka, či pět másel, také třeba jeden a půl melounu v cenách na konci května (tropické ovoce jim sní ovšem dvojčata). Nezní to šíleně?

  Až nám bez uzardění premiér Sobotka oznámí, že se nakonec s koaličními partnery dohodli na zvýšení důchodu o nějakou tu stovku, Babiš se bude tvářit, že tedy někde ty peníze bude muset vyšťourat a ani jeden na to ze svého nedá ani halíř, přestože tak budou vypadat, budeme opět při vědomostech toho, jak moc a kudy unikají daleko větší částky ze státního rozpočtu, pouze kroutit hlavou nad jejich drzostí. Pokud se Vám tato věta zdá být komplikovaná, nedivím se. Nicméně to naprosto přesně vystihuje situaci. Korupce, církevní restituce, podvody kolem státních zakázek, dotace, rozkrádání. A plno dalších důvodů, které brání tomu dát do pořádku nejenom důchody, zdravotnictví a pár dalších oblastí naší ekonomiky. Nějak se na ten důchod netěším.

J3.K