Lymská borelióza...

  Něco málo s historie. První popisy případů, které jsou v současnosti dávány do souvislosti s lymskou boreliózou (LB), jsou z literatury známy již z konce 19. století. I ve století dvacátém nacházíme v pracích některých autorů popisy neurologických či kožních postižení, která byla nepochybně boreliového původu. Avšak až v 70. letech minulého století započal intenzivní výzkum, který nakonec vedl k odhalení vyvolavatele LB.

   Začal upozorněním na kloubní potíže mladých lidí v americkém státě Connecticutu. Problematikou se začal zabývat tým na revmatologické klinice university v Yale. V roce 1977 Alan Steere se spolupracovníky publikovali sdělení o rekurentní artritidě u 39 dětí a 12 dospělých, přičemž 25 % z nich mělo kožní afekci charakteru erythema migrans (EM). Při dalším sledování se zjistilo, že nové sezónní onemocnění může mít i kardiální, neurologické kožní příznaky. Původní označení Lymská artritida se posléze změnilo na Lymskou nemoc, to podle města Old Lyme, kde se případy vyskytly.

   Co vlastně LB je? Je to je onemocnění postihující více systémů (polysystémové onemocnění), především kůži, nervovou soustavu, klouby a srdce. Původcem onemocnění je bakterie Borrelia burgdorferi. Je to spirálovitě stočená pohyblivá bakterie patřící do skupiny spirochet (spolu s původcem onemocnění Syfilis), o kterém jsem už informovala v jiném článku. Borrelie se v přírodě vyskytují u malých savců a lesní zvěře. Přenašečem na člověka je klíště obecné (Ixodes ricinus), ale také hmyz sající krev, třeba vši, blechy. K nákaze dojde buď přisátím infikovaného klíštěte, nebo vškrabáním jeho výkalů či kousků rozdrceného těla.

   Příznaky nebo projevy nemoci mají tři fáze. Na boreliózu může mimo zmíněného rudého fleku (EM) ukazovat mírně zvýšená teplota, malátnost a nevolnost, nad nimiž byste neměli mávat rukou v případě, že jste vy, nebo vaše dítě, měli klíště a není zrovna doba podobných viróz. Zdánlivá viróza, vyvolané boreliemi, totiž sice zmizí sama od sebe, nicméně nemoc může v těle řádit dál.

   V druhé fázi se šíří a zasahuje klouby, stěny cév a obaly nervů, což se může projevit například pálením kůže, její necitlivostí, mravenčením, či třeba obrnou lícního nervu. Borelie mohou též zasáhnout nervy močového měchýře, střev a srdečního svalstva, často napadají kolenní klouby, u nichž se objevují otoky a bolest. Kdo má jemnou kůži, může si všimnout takzvaného boreliového lymfocytu, což bývá drobná nafialovělá boulička pod kůží. Bakterie mohou také vyvolat zánět centrálního nervového systému, který se projeví vysokými horečkami, prudkými bolestmi hlavy, závratěmi, poruchami vidění, strnutím šíje a v krajním případě i obrnou. Taková fáze choroby už se neobejde bez dlouhodobé léčby a je možné, že zanechá trvalé následky. Problém tkví v tom, že tyto příznaky se často objevují jednotlivě nebo v různou dobu a lékaři si je neumí dát do souvislostí, stejně jako je nemusí napadnout s boreliózou spojovat dlouhodobý pocit únavy a vyčerpání.

   Nemoc se proto může překlenout do třetí fáze, která se může projevit po mnoha měsících či letech, a to například chronickým zánětem mozku, který o sobě dá vědět třeba poruchami soustředění či orientace, trpí také krátkodobá paměť. Klouby mají nezvratné příznaky artritidy, pacienta trápí oslabená imunita, kůži pokrývají zánětlivá ložiska. Na tuto fázi už léčba není, lze jen mírnit příznaky.

   Léčba LB spočívá v podávání antibiotik (doxycyklin, amoxycilin, ery¬tromycin, ceftriaxon), jelikož se jedná o bakteriální infekci. S léčbou by se mělo začít co nejdřív, aby se zabránilo postupu onemocnění do dalších stadií. Z počátku léčba probíhá doma, kde berete antibiotika přibližně tři týdny ve formě tablet. V případě, že to nezabere, nebo přijde pacient, který první stadium nepozoroval a má už vyvinutou např. neuroborreliozu, je potřebné podávat antibiotika ve větších dávkách ve formě infuzí, a to už musí být dotyčný hospitalizován po dobu dvou týdnů až jednoho měsíce. Kromě antibiotik se podávají i léky pomáhající ulevit od příznaků. Jsou předepsány léky proti bolesti, proti zánětu, otokům.

   To, zdali dojde k úplnému vyléčení, se nedá říci dopředu. Je to silně individuální, někdo se může vyléčit úplně, u někoho se mohou projevit následky i po několika letech po infekci. Většinou formou kloubních nebo kožních potíží. A i když už člověk jednou boreliózu prodělal, neznamená to, že se nemůže nakazit opět.

  Ukončím to prevencí, která je nespecifická. Nejúčinnější by bylo očkování, ale bohužel vakcína LYMERIX - (Lyme Disease Vaccine Recombinant OspA) uvedená na trh v roce 1998 firmou GlaxoSmithKline, byla stažena v r. 2002 pro údajné nízké prodeje. Došlo k mnoha soudním sporům s poškozenými pacienty, jelikož měla i mnoho nežádoucích účinků. Například vzplanutí revmatoidní artritidy. Proto je třeba zvýšit opatrnost při pobytu v přírodě.

   Klíšťata většinou pobývají v zarostlých loukách na stéblech vysoké trávy, podotýkám, za děšte vylézají na stromy. Takže povídaní o tom, že klíště neumí lézt, je mylné. Před návštěvou lesa používat repelenty a nosit vhodné, lépe světlé (klíšťata jsou na něm lépe vidět) oblečení zahrnující klobouk, dlouhé rukávy, rukavice, dlouhé nohavice, vyšší boty. Po návratu domů je důležité ihned pořádně překontrolovat celé tělo. Čím déle je klíště přisáté, tím více se zvyšuje riziko infikování. Protože klíšťata nesnáší sucho, je dobré dát oblečení, v kterém jste v lese byli do sušičky, nebo na bílé prostěradlo a nechat cca 6 hodin na přímém slunci.

   Doufám, že jsem Vám moc tu radost s blížícího se období nezkazila a pouze poučila o tom, že prevence je velice důležitá.

Zuzana Žůborová