Tisícileté dějiny české - ČESKÁ COCO CHANEL

  Kdo za první republiky něco znamenal, nosil modely od Hany Podolské. Mít model od Hany Podolské byl sen snad každé ženy, její klobouky, šaty a kožešiny hrdě nosily ženy prezidentů, ministrů, či hvězdy filmového nebe. Hana Podolská byla označována jako česká Coco Chanel. Podolská opravdu udávala tón československé módě a mezi pravidelné zákazníky patřily např. Marie Baťová, Hana Benešová, Hana Vítová, Lída Baarová a mnoho dalších. Nebyl film od Martina Friče, kde by se hvězdy plátna neprošly v jejích modelech. Určitě si vzpomenete na film ,,Kristián", či ,,Katakomby", kde se herečka Adina Mandlová objeví v jejích šatech. například ve scéně, kdy si vybírá večerní šaty, je v záběru možné zahlédnout na krabici nápis ,, Modelový dům Hana Podolská".

  Kdo vlastně Hana Podolská byla?

  Narodila se jako Johanna Vošahlíková v dobře situované rodině architekta a úspěšného stavitele Františka Vošahlíka v roce 1880 v Merkhauzenu, dnešním Hesensku. Pocházela z dvanácti sourozenců, ale jen polovina se dožila dospělosti. Otec měl dost lukrativních nabídek v celém Rakousku - Uhersku, ale tuberkuloza ukončila jeho život v pouhých 44 letech a na rodinu dolehla finanční krize. Matka se spolu s dětmi přestěhovala do Prahy, kde měla krupařský krám.

  Hana šla do učení roku 1894 do krejčovství k Anežce Fišerové. Hana byla dívka nejen šikovná, ale i dost drzá. Po jedné z mnoha hádek se svou mistrovou dostala prý pořádnou facku a uraženě odchází. Díky svému talentu začala samostatně šít po domech. V roce 1905 si díky finanční podpoře svého manžela otevřela vlastní malou dílnu v pražských Nuslích a v roce 1908 založila krejčovství s názvem „Salon u pěti králů“ ve Vyšehradské ulici v Podskalí, v němž už zaměstnávala dvě švadleny.

  Hned o rok později se i s rodinou (s manželem a dvěma malými syny) nastěhovala do luxusního bytu ve čtvrtém patře paláce Lucerna, v němž si otevřela i módní ateliér. Podnik se postupně proměnil v luxusní dům módy. Bylo zde zaměstnáno na stovku švadlen, pletařky, kloboučnice, kožešnice, vyšívačky. Vydával dokonce vlastní módní časopisy ,,Móda a vkus a Eva ". Prostory v Lucerně se brzy rozšířily o další místnosti včetně speciálních zkušebních kabin s vícerežimovým osvětlením, jenž umožňovalo vidět vzhled zkoušených modelů přes den i večer.

  Jejím největším konkurentem byl Oldřich Rosenbaum, jehož salón sídlil ve Štěpánské ulici. Potkávali se například v Paříži na módních přehlídkách, kde se k sobě vždy chovali velmi profesionálně. Dokonce si pravidelně telefonovali, když se z nějaké takové přehlídky vraceli - inspirovaní pařížskými modely- aby se domluvili, kdo jaké modely bude šít. V dnešní době celkem nemyslitelné, že?

  Podolská také jako první zaměstnávala profesionální manekýny, které se vyznačovaly ladnou chůzí. Na té si salon Podolské velmi zakládal. Manekýnky pravidelně jezdily na dostihy do Chuchle a do Mariánských lázní, kde se několikrát za den prošly po kolonádě, a to vždy v novém modelu!

  Bohužel po ,,Vítězném únoru" 1948 byl Modelový dům Podolské znárodněn a dál existoval pod názvem Oděvní dům Eva. Sama Hana Podolská zde pracuje jako řadová prodavačka, kontakty s Paříží jsou nenávratně pryč. Hana Podolská v podniku zůstala díky manželce tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda Martě, která toužila být stejně elegantní jako její předchůdkyně Hana Benešová. I když salón stále držel svůj perfekcionismus a dokonalost, z Marty Gottwaldové dámu udělat nedokázal. Když Hana Podolská dostala nečekanou výpověď, nesla to velmi těžce.

  Ačkoliv profesní život měla Hana Podolská víc než úspěšný, osobní život po únorovém převratu začal být postupně tragický. Měla milujícího manžela a dva syny. Manžel Viktor zahynul při nešťastné nehodě na lovu, posléze umírá i její starší syn Miloš. Nejmladší Viktor se ožení s Věrou Černou, ta ale v roce 1948 emigruje do USA a syn je zatčen. Po propuštění emigruje za svou ženou a matku zde nechává zcela samotnou. Ta své stáří prožila jen se svou pečovatelkou, které odkáže všechen svůj majetek. Zemřela v robce 1972 a její modely, převážně z filmů, jsou uloženy v depozitářích pražského Uměleckoprůmyslového muzea.