Genetika

 A už vůbec jste nebyli schopni zaregistrovat, jak si možná maminka oddechnula po tomto výroku, protože se před devíti měsíci potkala se svojí dávnou láskou a doteď si nebyla jistá. Což si není nadále, ale tchýně legalizovala otcovství a tím to je dané. Nicméně jistotou je, že ve vás koluje krev vašich předků, vaše geny vycházejí z těch, které ovlivňují kariéru a chování vašich rodičů i prarodičů a teoreticky se dá vystopovat příbuznost až do mnoho let před vaším příchodem na svět, je li k tomu dostatečné množství biologického materiálu.

  Často pozoruji své děti a jejich chování. V mnohém vidím jejich podobnost s chováním mne samotného i s tím, kterým se prezentuje jejich matka. Ano, i oni mají svou matku, což se často hodí, když poukazuji na jejich nepříliš dobré vlastnosti. To byl samozřejmě žert. A nutno konstatovat, že to samé dělá ona, ovšem v naprosté vážnosti. Mám dvojčata, o kterých říkám, že více rozdílné děti neexistují. Jaký je to paradox, vyrůstali spolu od počátku, je tu i velmi vysoká pravděpodobnost, že mají stejné oba rodiče.

  Přesto přístupy i vizuální projev se naprosto liší. Naštěstí oba mají to své podstatné z nás dvou, ač je to trochu křížem, radostným zjištění je, že já nejsem dosud vrah a pedofil. Matka dle všech dostupných informací nebyla nikdy zlodějkou a prostitutkou, naopak velmi aktivně sportovala a dotáhla to svým talentem, pílí a zaujetím až do atletické reprezentace, zatím co já jen sice k závodnímu, ale už ne tak vrcholovému hraní fotbalu a lyžování, takže kluci mají relativně perspektivu být úspěšní ve sportu, ale i v životě samotném.

   Samozřejmě tu je ještě vliv prarodičů a možná i dalších předků, což by mne kapku trápilo, protože jsem svým rodičům vždy tvrdil, že až mým narozením došlo v naší rodině k dostání se na možný vrchol dobra a jejich chování a dosažené úspěchy jsem v mládí považoval za nedostatečné, přesto doufám, že se mých potomků již nedotkne to nedobré z předcházejících generací a naopak zúročí to, co jsem do nich investovali my. Jen se obávám, že podobný názor, jako jsem měl já na tátu, mají i oni občas na mne. Zvláště, když jim nadávám a oni se mi dívají potichu do očí a jako bych v dálce slyšel jejich hlas říkající…no Ty jseš debil, tak už mne nech. I to je součástí genetiky, přesně tak jsem stával já. Jen se musím mít na pozoru.

   Kdysi můj velmi svérázný otec, kterého mám i přesto pořád rád, prohlásil o mé dívce, že je asi kurva. Bylo to poté, co nás viděl se líbat. Došlo k náznaku bitky ze cti. Tehdy nám milencům bylo sedmnáct a oba jsme byli čistí, jako lilie, můj první sexuální počin měl ještě nějakou dobu dřímat. Strkanici jsem fyzicky neprohrál, ale s úcty ani nevyhrál, táta byl ještě větší a já ctil v soupeři svého otce. Což u jednoho z mých synů platit nemusí, protože je už teď skoro velký jako já a hraje rugby. To mu je 11. Ale je také sveřepý, jako jsem byl kdysi já, přesto věřím, že i tady by respekt k tátovi ukončil jakýkoliv spor, zvláště když se mé chování neztotožňuje s chováním mého rodiče.

   To druhý kluk je diplomat a asi převzal ze mne to, co se u mne projevuje až s blížícím se stářím, nejde hlavou proti každé zdi. Tak….řekněte mi, nedělá nám ta genetická šroubovice v životech pěkný guláš? Jisté je, že při pohledu na naše děti si musíme uvědomit existenci našeho já za tím jejich. A někdy bohužel od obou stran, jindy nás naopak právě toto musí potěšit. Tak, jako mne u mých synů.

   A myslím, že nějak podobně to máte i vy. Jedinou výjimkou je případ, kdy si žena vybere nadsamce, o jehož k životu vedoucí produkt stojí a chce jej použít bez jeho souhlasu. O tom by mohl vyprávět Boris Becker a…matka jeho syna nikoliv, musí mít zavřenou pusu, aby o potomka nepřišla ještě před početím. Proto pánové…..dávejte si pozor, ne vždy je to o předávání genetické informace v ložnici a ne vždy je oboustranně žádané.

J3.K