Je 1.Máj, je lásky čas…., tak se kruci mějte rádi.

  V nynější složité době je dost možné, že pod Petřínem uvidíte různé věci. Genderové šílenství směřuje k tomu, že vidět se objímat muže a ženu, dívku a chlapce, prostě přírodou navzájem se přitahující dvojici, v níž každý má různé pohlaví, přičemž je to právě mužské a ženské, bude stále větší vzácností. Za to je riziko, že v lepším případu uvidíte polibek dvou žen, v horším dvou mužů, ovšem může nastat i zcela zmatečná situace, kdy v této poloze uvidíte nějaké z dalších 63 pohlaví. A budete li mít fakt blbý den, uvidíte další anomálii, to když se bude objímat nějaký zelený aktivista se stromem, nebo úchylný zoofil se svým milovaným psem, nedej Bože s ovcí či oslicí. Možná zaznamenáte i jiné úchylnosti, jak už jsme si řekli, doba je zlá a za normální mohou nenormální jedinci považovat cokoliv.

  Vraťme se však k tomu nejpřirozenějšímu, tedy lásce mezi mužem a ženou. Kompaktibilita dvou na první pohled zjevně rozdílných těl a druhů byla pro Boha majstrštykem. Původním záměrem bylo vytvořit silného jedince schopného lovit, válčit, budovat a hrát si. Jenže jen u toho Stvořitel nezůstal a v druhovýrobě vytvořil ze zbytků dalšího tvora. V šuplíku mu zůstala ještě nevyužitá krása, vůně, mateřství, žárlivost a stopové množství pár dalších atributů. Vytvořil tedy ženu. Pravda, mužům tím dost zavařil, ale to ani při velkých znalostech Bůh nemohl tušit, vždyť stvořit dokonalý pár se pokoušel teprve poprvé. A jak jistě víte, experimenty nemusí vždy hned vyjít, takže si přiznejme, že i přes nezkušenost s touto tvorbou se mu podařilo vytvořit mistrovské dílo, které patří k základním kamenům lidské existence. Ateisté mohou oponovat a říkat cosi o evoluci. Příroda je opravdu mocná čarodějka, takže i verze, že k dnešnímu způsobu rozmnožování vedla dlouhá cesta přes různé jiné způsoby, může být pravdivá. A přiznejme si, že samotný akt sexu je skutečně dobrým počinem, kterým příroda v daném případu přispěla našemu rodu k radosti. Tedy pokud máme na mysli muže a ženu.

  Ne každý to tak vnímá, svět je plný nehezkých událostí. Výchova některých dětí vycházející z moderních trendů směřuje k unisexuálnímu vnímání. Na scénu tak přichází psychicky narušení bezpohlavní jedinci. Jestliže Tarzan od malička vyrůstal mezi opicemi, měl pocit, že je sám opice, ovšem s nedostatkem, kterým byla absentující srst. Budete li od malička kluka oblékat do dívčích šatů, bude sám sebe považovat za holku s tím, že mu něco nedorostlo a jinde omylem pro změnu cosi přebývá. A protože chirurgie je dobrý byznys a hormony se dají také slušně zobchodovat, proč dotyčného posílat někam, kde by mu normálně vysvětlili, že je chlap a za nevyhraněnost mohou úchylní rodiče, kteří jej nechali zdegenerovat. Směřování některých především matek k naprosto scestnému přetváření přírody je šílená. Otcové většinou jen přihlížejí. To má svou příčinu.

  Přebírání vůdčí role ve společnosti ženou má zajímavý vývoj. Kdysi muž bouchnul do stolu a bylo po jeho. Šlo o logickou záležitost. Muž živil rodinu prací i lovem, bránil ji, zastal tu nejtěžší dřinu. S postupující dobou a vývojem mechanizace a strojů se však těžká práce stávala méně častou, díky stále se vyvíjejícím zbraním už jsou ženy schopné bránit se samotné. Muži se začali více věnovat sobě, lov a boj nahradily sporty. Ženy si postupně zvyknuly být samostatné a nezávislé na partnerech. Přinesly emoce do podnikání a politiky. Důkazem je třeba i převaha ministryň obrany v zemích EU. Sice by byly okamžitě v okamžiku začátku války vyměněné, ale i v dobách míru jde o odstrašující příklad toho, kam to muži vlastní pohodlností a jistou nepozorností dotáhnuli. Dalším paradoxem je, že ženy pochopily svou šanci. Na druhou kolej je tak odstaven muž alfasamec a na jeho místo si ženy vytáhnuli jiné muže, tedy ty, pro které je mužství buď překážkou, nebo se s ním sice smířili, ale jen za cenu toho, že za něj mohou v intimních chvílích tahat jiného stejně postiženého. Tito jedinci poté v kooperaci s ženami, se kterými jsou si podobní emocemi, výrazně ovlivňují roli původních vládců a samců. S ženami si však rozumí. Tedy aspoň s těmi, pro které je muž alfa vyloženým nepřítelem a nikoliv ochráncem. Jenže právě schopnost být ovládnutý emocemi brání logickému uvažování, protože v této skupině lidí se nachází mnoho těch, kteří tu vítají příchozí muslimy. A právě na to jednou dojedou jak moc přebírající ženy, tak i homosexuální menšina. Všichni víme, jaký vztah má ortodoxní islám k homosexualitě a jak podřadnou roli zastávají ženy. Kdo chce kam…

  Původní úvaha o dnu lásky nám trochu sklouznula, takže se k ní vraťme zpět. 1.Máj je dnem patřícím zamilovaným. Ignorujme tedy výstřelky, kterých počet se sice zvyšuje, ale na druhou stranu přírodě neporučíme. Ona si v tom udělá pořádek. Vezměme tedy dnes za ruku někoho opačného pohlaví a polibme jej kdekoliv pod rozkvetlým stromem. A protože mužů je údajně méně než žen, nebuďme sobci a buďme lidští tam, kde se mužů nedostává. To není nevěra, je to solidarita. Ostatně 1.Máj v roce 1945 byl na tomto jevu založen. Vzhledem k blížícímu se konci války byl prostě mužů nedostatek a ti zbylí se museli postarat o zachování populace. Pro některé to tedy v tomto směru byl požehnaný okamžik. Teď už vážně. Lidé, milujte se, množte se a nedejte se otrávit genderovými zhovadilostmi. Vždyť co je krásnější, než polibek s milovaným protějškem, se kterým byste chtěli trávit zbytek života. A kašlete i na to, že to asi nevyjde, on si ten Bůh při stvoření ženy s námi všemi zalaškoval. Takže je krásná a voňavá, také nechápavá, ukecaná a nedůvěřivá. S tím vším se dá žít. My muži zase máme fotbal, auta a motorky. Někteří navíc pivo. Ale i přes to vše k sobě patříme. Je to láska, co nám k tomu pomáhá.

J3.K