Junioři….

  Vzhledem k naší příslušnosti k savcům se můžeme nejdříve podívat, jak to funguje v přírodě. Tak třeba u samotné aristokracie v afrických savanách, tedy u lvů. Samci v nejlepším věku a kondici leží relativně v poklidu, a pokud není třeba lovit, tedy spíše pokud to nezvládnou lvice samotné, uráčí se občas k pohybu a něco srazí k zemi a sežerou to. Mladí lvi koukají a uctivě čekají. To jim vydrží jen do doby, než se začnou cítit silnými. Párkrát sice narazí na zkušenost a převahu, ale jednoho dne se ti nejschopnější a nejvytrvalejší dočkají, zvítězí a stanou se vůdci smečky. Boj o alfa samce či samici je nekončící.

  Podobně to probíhá u šimpanzů, vlků i dalších našich příbuzných.  Drzost mládí je bezbřehá a junioři se tlačí vpřed. Nejlepším tréninkem je pro ně zprvu kočkování se mezi sebou, později dochází k lítým bojům, při kterých dochází k zraněním. To vše je však pouze příprava na pokus o převzetí vlády nad rodinou. Paralera se zvířecí říší pokračuje, pokud mladý jedinec nezíská své postavení, prostě odejde a jinde založí vlastní tlupičku.

  Nejhorší je tedy období mezi 10. – 15. rokem věku. Sourozenci se navzájem provokují, jdou po sobě a lásku si projevují jen výjimečně, většinou tehdy, když jsou daleko od sebe. Jejich bitky mají vzrůstající tendenci v počtu, agresi a vynalézavosti. A občas jim to nedá a testují, co vydrží jejich táta. Zkouší to a každý nový centimetr výšky, kilogram váhy a přírůstek svalové hmoty na bicepsu je důvodem k dalšímu pokusu. Zvláště bojovnou je sportující mládež rodu mužského. Zatímco dívky koulí většinou jen očima, čímž si tátu získají, kluci jsou schopni jít v souboji do první  krve, ta jim navíc, kape li z táty, dává pocit radosti z vítězství.

  Provokace mezi dětmi jsou velmi únavné pro rodiče. Nemají klid, obávají se zranění, ničení majetku, rozčilují se, ale to vše je k ničemu. Stejně, jako to platí třeba u sexu, příroda v nás vítězí. Puberta má své zákonitosti a drzost, vzpurnost a boj o pozice k ní patří. Zvláště pedagogové si s tím často neví rady a zásobují rodiče poznámkami a zprávami, které nic nového nesdělují. Je těžké se s tím smířit, ale je nutné to přežít. Jen to chce….no kdybych tušil co, napsal bych to. Jenže to už nestíhám, právě opět demolují jeden z pokojů…..

J3.K