Kdo má větší potřebu sexu, aneb je zdrženlivost vlastní jen mužům?

  Muž je již od počátku stavěn matkou přírodou do role lovce. To se týká nejen potravy, ale i získávání vhodné partnerky pro nejen život, ale i milostné hrátky. Možná, že převládá názor o určité chtivosti muže za každou cenu získávat ženy, ale ten je pouze zkreslený taktizováním samotných žen. Uvedeme to tedy na pravou míru.

  Muž je kohout. Takže chodí a předvádí své schopnosti. Je jedno jak, každý si najde své místo. Je li sportovec, vystavuje své tělo, vyzdvihuje výkony a o prohrách mluví nerad. Vědec utře svou laboratorní kolegyni svými nápady, brilantní výkon herce odkáže herečku na kraj jeviště, hudebník fantastickým sólem rozvášní dav. Muž chce být vidět a používá k tomu své umění, znalosti, u primitiva i zviditelnění se za každou cenu. Samec  k svému vyvýšení se zdůrazňuje majetek, úspěchy, dovednosti.  

  Žena je na tom hůře. Její povinnosti jsou natolik záludné, že vyniknout při nich je velmi složité. Při domácím úklidu, péči o mimino a nákupu v supermarketu tolik nevynikne, to i přesto, že se chce líbit. Takže to musí nahradit něčím jiným. A umí to dokonale. To znamená zvýraznit svou sexualitu a půvab. Proto vídáme na ulicích nádherně dlouhé nohy v minisukních, hluboké výstřihy, odvážné účesy a další rafinované módní doplňky. Jak vidíte, už nyní je na straně žen zneužívána jejich tělesná přitažlivost.

  Muž jako takový má mimo práce plno dalších koníčků. Sporty, auta, umění, výzkum, rybaření. Jde o činnosti, v nichž má žena druhořadou roli, je maximálně obdivovatelkou nebo kritičkou, což se samozřejmě netýká všech těchto činností. Jisté je, že v těchto chvílích muž vypne části svého mozku věnující se rozmnožování a soustředí se na bohulibou aktivitu přinášející mu radost a potěšení.

  Žena má daleko více času myslet na sex. Při její často méně myšlenkově složité činnost vyžadující soustředění a schopnosti dělat více věcí najednou je na hříšné představy více času. Zatím co muž při střele na branku vidí jen brankáře, švadlena při šití zasněně kouká z okna a touží…. Navíc přírodou naprogramovaná mužská citová otupělost je v přímém rozporu s představivostí ženy. Snad i proto, že má žena daleko více erotogenních bodů na svém těle, její fantazie o milostné činnosti pracuje daleko intenzivněji. A přiznejme si poté, že pokud přítelkyně není úplné dřevo, její kreativita zastíní většinu mužů.

  Důvodem, proč vznikl názor, že muž je tím, kdo po sexu touží více, se nám nakonec jeví jediná věc. Je to jeho přímočarost při touze po milování. Lovec si vybere svou kořist a různými způsoby začne dávat najevo své rozhodnutí vyhlédnutý objekt získat. Naparuje se, toká a po prvním náznaku sympatie jde na věc. Vidí svůj cíl a vede jen cesta k němu. Při případném odmítnutí nechápe nezájem, je přeci borec. Může to vést až k znásilnění. Fyzická síla je někdy bohužel příliš na jeho straně.

  Ženy a dívky jsou taktičtější. Chtějí nejen tělo, ale především informace. Ty genetické až nakonec. Zajímá je daleko více, s kým do postele vlezou, jsou vybíravější, složitější a více si hrají. To samozřejmě jen do doby, než zjistí snižující se počet nápadníků a blížící se stáří. Chtějí být milované, rozmazlované, mít pocit bezpečí, zaopatření není na škodu. Vzhledem k slabší tělesné konstituci nemůže žena fyzicky rozhodovat ve svůj prospěch jinak, než půvabem.

  Emancipace má mnoho nevýhod a jeden podstatný přínos. Tím je schopnost žen si říct o to, po čem touží, co chtějí. Už to často nejsou ty slepičky, které jen čekají na svého kohouta. Přebírají často chování mužů. Ani netuší, jak to někdy odrazuje, jindy potěší a občas pobaví. Chování žen se mění a někdy je natolik překvapivé, že se z žen stávají lovci a z mužů oběti. Ale upřímně….někdy je fajn tou obětí být.

J3.K