Když žena zmizí….

   Domácí práce spadají většinou do teritoria ženských povinností a některé patří i k jejich koníčkům. Je to dáno historickým vývojem. Již v dobách dávných muži nasazovali své životy v bojích o cokoliv, při těžké práci a při lovu. Jejich partnerky mezitím seděly doma v teple, žvýkaly kůže a dohlížely na první roky života společných potomků. Nefungovaly genetické testy, takže děti byly asi opravdu společné se vším všudy. A u ohniští, později i u rodinného krbů se jim natolik zalíbilo, že u nich i zůstaly.

  Časem s vývojem různých dovedností jim práce přibylo. Muži byli a jsou autory většiny vynálezů, ale paradoxně sobě jimi práci zjednodušují, zatímco ženám ji dlouho přidávali. A tak si k již připomenutému žvýkání kůží, prvotní péči o výchovu dětí a udržování ohně (ano, i tuto velmi zodpovědnou činnost ženy mohly dělat) přibraly časem úklid, mytí nádobí, drobné opravy v domácnosti a další nevelké rukodělné úkony, které z nich postupně udělaly velmi důležité články společnosti.

  Jak moc důležité, to by nám mohl ukázat stav, ve kterém žena domácí na pár dní odjede a nechá zbývající posádku opuštěnou. Je li zodpovědná, naruší pocit blížícího se dobrodružství a zanechá doma plnou ledničku a dostatečně zásobenou spíž. Před odjezdem pouklidí, vypere, vyžehlí a zajistí bezproblémový chod domácnosti po dobu své absence. Každý den telefonicky aspoň jednou zkontroluje, zda li se něco nezapomnělo a po svém návratu bez zbytečných a pobuřujících řečí, taktéž bez nemístných poznámek, uvede doupě do stavu před odjezdem. Nejlépe v době, kdy se pánská část i s juniory ještě někde mimo domov zabývá sportovně kulturními aktivitami. Tento stav je pohodový a přiznejme si, trochu nuda.

  Méně zodpovědná paní domu odjede od domácnosti zanechané v běžném provozním stavu s poloplným odpadkovým košem, kdy je třeba občas něco dokoupit, domýt nádobí, a ani všechny věci v prádelně nejsou vyžehlené. Přesto denně zavolá a připomene potřebná zadání. Náznak dobrodružství je na světě. Jakmile přijede, za tichého ševelení se pustí do práce a přípravy chutné krmě, bohužel na první oběd musíte ještě do restaurace.

  Drzá žena, kterou by měl sociální úřad potrestat, odjede od vypleněné spíže a lednice s prošlým jogurtem, ovoce už odkvetlo a chleba je vhodný pouze na topinky, bohužel zůstal jediný krajíček. Polotovary vhodné k rychlé úpravě chybí, krupicovou kaši nelze jíst denně. Robinsony doma tedy čeká návštěva supermarketu, hotovost zmizí a v plném košíku není nic k jídlu. Trička na prádelní šňůře jsou pomačkaná a žehlička nemravně prosakuje, čert ví, jak je možné, že s tím hasičákem lze něco vyžehlit. Matka telefon nezvedá, nelze ji tedy ani sdělit, že i přes hladovku jsou všichni v pořádku. Po návratu navíc vrčí a občas něco štěkne o tom, že jste mohli aspoň nakoupit a uklidit po sobě. Stravu řeší až od dalšího dne, to proto, že ještě musíte dojet doplnit proviant dle přidaného lístečku. Tady rozhodně o nudu nejde, už jen samotné shledání je o vášni a adrenalinu.

  Tak, milé ženy, v kterém z těch tří odstavců jste se našly? Můžete se vyjádřit v diskusi pod článkem, nebo na facebooku. Ty z prvních dvou mohou přidat telefonní číslo, ostatní….také, ale nečekejte velký ohlas. I my muži potřebujeme aspoň trošinku fullservis.

J3.K