Krvácející rány
Kdysi poznal ženu. Tedy, spíše ona si jej našla. Už to, že jej oslovila, muže překvapilo. Dlouhonohá, štíhlá blondýnka s krásným úsměvem. Na první pohled ho zaujmula a ihned tušil, že právě bylo zasaženo jeho srdce.
První setkání nic nepokazilo, na tvář se mu začal vracet úsměv, do jeho duše klid a radost ze života. Obě tyto veličiny se už nějakou dobu vytrácely ze života obou dvou. Ona vdaná, žijící ve stresu, on milující své děti, ale jinak smutný. Náhle se objevilo světlo v tunelu a oba si jej užívali do sytosti. S příchodem té krásné a sebevědomé ženy se úsměv začal objevovat stále častěji. Příjemná setkání, vášnivé polibky, neskutečné milování.
Byl ochoten vylézt na vrchol hor i se ponořit do hlubokých tůní, kterými byly její modré oči. Měl mnoho přání, plánů a představ. Když byla v jeho náruči, byl šťastným mužem. Odešla. Náhle zmizela. Beze slova rozloučení, možná pod nějakým nátlakem. Neřekla si o pomoc, ze dne na den se změnila a napsala drsnou zprávu. Končím. Nejdříve po ní zůstala vůně, vzpomínky později už jen zbytky chuti s náznakem hořkosti. A v srdci hluboká krvácející rána. V srdci muže pyšného na ni. Toho, který si tam už dlouho nikoho nepustil. Ta rána patří mezi nejhůře léčící se.
Každé jiné zranění přešel s úsměvem, i ta nejtěžší. Ale rány v srdci nás bolí nejvíce. Proto často ta přehnaná opatrnost. Hrdě zvednul hlavu a šel dál, ta rána mokvala dlouho a hojila se pomalu. Zahojila se, věděl to, ale pocit nepochopení, který zažil, ten pocit se ještě párkrát vracel. A pokaždé ho přinutil se zamyslet, být opatrný.
Ale přiznejme si, že nejlepším lékařem na tyto zásahy do našich srdcí je ten, kdo přijde opět s láskou a vrátí nám úsměv na tvář. Važme si každého, kdo se o to, třeba i neúspěšně, pokusí. Protože samota je horší, než občas vykrvácet.
J3.K
