Morálka…umělá lidská vlastnost

  Jisté je, že zvířata se něčím podobným nezabývají, nemají ji v genech. A protože i my patříme především k savcům, jen více domestikovaným, ani naše geny nejsou obdařeny jakousi stopou morálky. Kdy se tedy objevila? V dávných dobách, kdy začaly první mocenské boje o to, kdo bude vládnout v tlupě, začala se utvářet první pravidla, co kdo může, kde je jeho místo.

   Demokracie byla kontraproduktivní a úkol tvořit první náznaky řádů a zákonů na sebe převzali ti nejschopnější. Tedy nejdříve vůdci smeček, později náčelníci, k nim přidali i šamani, z nichž se časem a postupně stali první kněží a církevní hodnostáři. A ti všichni už od prvopočátků využívali své postavení k tomu, aby ostatním určovali hranice správnosti a normálnosti jejich chování. S rozvojem jejich potřeb shromažďovat hmotné statky, nějak je udržovat pohromadě, či touze ovládat okolí došlo k tomu, že byly potlačovány nejen pudy, ale i touha po svobodě, která do té doby byla běžnou součástí života v přírodě. Pravěk ještě nese stopy po původních vrozených vlastnostech, ale už i tady unášení partnerek nese stopy budoucího vývoje společnosti, nicméně zachování zdravého rodu a genetického materiálu mělo stále navrch. Což se ale později změnilo.

  Ve starověku bylo součástí života dohadování se o partnerských vztazích z pohledu ekonomických zájmů a společenského postavení, ve středověku k tomu přibyly územní nároky, církev se přidala s vynálezem odpustků a desátků, z nichž nestydatě bohatla, čímž sama porušovala sama sebou vydaná přikázání. Přiznejme si, že dlouhodobé mrzačení přirozenosti v nás dotáhla k dokonalosti právě nynější církev a je jedno, vyznáváte li Boha, Alláha, či jiného svatého.

  Sepsáním morálních kodexů, které vždy určovaly běh života v určitých historických obdobích, jsme se dopracovali ke zpovědím, svatbám a rozvodům, k zahaleným ženám, či snad k tomu, že kolikrát neuděláme nic z toho, co bychom chtěli jen proto, že to není údajně správné, nedělá se to, společnost a přátelé nás odsoudí. Ale……není naše přirozenost úplně někde jinde? Kdo má právo soudit naše pudy, touhy, představy. A copak nevíme z historie, že právě ti, kteří kázali o morálce nejvášnivěji, ji nakonec ohnuli nejvíce? Páteři, mnichové, kněží, ale i politici, mocní světů dávných i nynějších. Vždyť většina královských levobočků skončila v úřadech biskupů, a ač za to sami nemohli, už tím nesli poselství o stavu morálky. A o podobném může mluvit zlatá mládež nyní.

   Pokud bychom přemýšleli, kolik z nich či jejich otců se kdy chovalo správně a bezúhonně. Ne, přiznejme si, že naposledy jsme se chovali normálně v dobách, kdy jsme slezli ze stromů. A také si řekněme, že už je to moc dávno a bohužel, vznik morálky zanechal stopy v našem chování a myšlení. A často tím přicházíme o moc krásné věci a události. Takže pokud se někdo kolem Vás často morálkou ohání, je to jen proto, že Vás chce mít pod kontrolou. A proto jsou věci, které se někdy vymykají myšlení jiných, tak fantastické. A porušovat ji je tak přitažlivé.

  Naštěstí v nás pudy umí ještě zvítězit. A přiznejme si, že především ve vztahu mezi mužem a ženou ty přirozené pudy umí ještě zvítězit. Naštěstí pro nás a na truc proti ostatním, jejichž mysl je svázána pocitem provinění a uměle nastavenou…..morálkou.

J3.K