Pavlačová drbna střihnutá agentem STB

  Tedy k věci. Slovo pavlač neznamenalo vždy stavební prvek připomínající dlouhý balkón na domě, po kterém se přicházelo k jednotlivým bytům. Byla tak nazývána i oblast, kterou proudily veškeré drby. Pokud nevíte, co to drb je, tedy jde o soubory nepotvrzených informací majících určitý základ, výsledkem jejich přenosu je zdeformované zpravodajství předávané dále a tvářící se jako čistá pravda s příchutí senzace různé úrovně. Nositelem zaručených zpráv bývaly domovnice, poštovní doručovatelky, sekretářky, ovšem naslouchalo jim vždy širší okolí většinou ženského rodu. Ne, že by muži nebyli zvědaví, ale na ptákoviny měli vždy méně času. Tak to je trochu historie, lecos se mění.

  Doba nyní je trochu uspěchaná, lidé mají méně času na zastavení se a na popovídání si. I ti starší mají většinou co dělat, neumřít hlady je pro ně často tak trochu bojem. Paneláky jsou natolik sterilní, že se nájemníci mezi sebou ani moc neznají, dřívější chlapské brblání u otevřených kapot aut na ulici už je minulostí, protože jich tam místo pěti stojí tisíc. Města životem přímo přetékají a narazit v nich na někoho, kdo ví všechno, už není tak snadné. Ne, že by vymřeli, ale už se u nich málokdo zastaví a zajímá se o jejich vědomosti.

  Jiné to však je na vesnicích a v satelitních městečkách menší velikosti. O venkově není třeba pochybovat, lidé jsou si tam více blízcí a všeobecně se ví o každém téměř vše. Večerní diskuze u piva v místní nálevně a každodenní potkávání se před místním konzumem nahrávají ústnímu přenosu drbů více, než si o tom může kdokoliv na sídlišti nechat zdát.

  Satelitní městečka dlouho trpěla naprosto sterilní atmosférou. Absence prodejen, restaurací a osvěžoven z nich dělala kolonie bez života.  Také nesplacené hypotéky a ekonomická krize způsobily výměny majitelů nemovitostí, a tak dlouho trvalo, než se lidé navzájem začali aspoň zdravit. K lepším vzájemným vztahům přispělo i plození potomků a jejich postupné vypouštění na relativně bezpečné uličky. Maminky se začaly stýkat a živná půda pro drbání tak byla oseta. Zvláště tehdy, objevil li se v okolí nějaký krámek. Jeho majitelé se rázem stali ústřední zpravodajskou službou, tedy pokud jimi nejsou naši noví spoluobčané z jihovýchodní Asie. Až posud vše v pořádku, obchodník vždy znal své zákazníky, je to velmi potřebné k rozkvětu krámku, navíc tito důvěrníci jsou občas velmi užiteční.

  Bohužel existuje však ještě jedna sorta lidí. Teď teprve přichází na řadu příbuznost s STB. Tito jedinci trpí především chorobnou zvědavostí a závistí zároveň. Neuteče jim jediná změna v okolí. Je li to k horšímu, často se jim při vyprávění o události lesknou oči, přestože zachovávají jinak smutný výraz. Ovšem ve chvíli, kdy si někdo pořídí něco nového a lepšího, než mají oni samotní, probudí se v těch lidech vztek a touha po podobném zároveň. V jejich hlavách se začnou vynořovat myšlenky, tvořit konstrukce, zvědavost jim nedá spát a i za cenu hodin trávených za žaluzií při pozorování se snaží přijít na to, co napomohlo sousedům mít se o něco lépe. Bohužel jim nestačí to, že mohou prasknout vzteky, ale svou demagogií se pokouší postupně otrávit ty, vůči kterým je závist žene. Ač často ani netuší, jaká je skutečná situace, jejich zcestné dedukce rozšiřované postupně mezi lidi mohou způsobit problémy. Většinou ne na dlouho, protože se časem ukáže, nakolik byla konstrukce falešná, ale i tak jde o nepříjemnost. Ještě horší je, že se z této vlastnosti postupně stává nemoc, která má dvě podoby. Jedna diagnóza zní – pavlačová drbna, ta druhá zavání udavačstvím.  A je li to v mužském vydání, je to navíc něco, co je pod úroveň lidského chápání. Přemíra ega a nedostatek inteligence je nepříliš dobrý koktejl. A potřeba předávat informace za každou cenu a na všechny strany, to se k mužům nehodí.

  Chcete li se vyhnout takovým lidem, rada je jednoduchá. Mluvte o sobě co nejméně, nenaslouchejte jim a postupně se jich straňte. Jiný recept na ně neexistuje. Mohou Vás pomlouvat, otravovat Vaše okolí, ale nebudou li mít někoho, kdo jim naslouchá, zatrpknou. Jediné, co jim zůstane, je pohled přes žaluzie a závist. Největší trest pro ně je to, že nikoho nezajímají. Na více totiž nemají.

J3.K

P.S. Osoby v tomto článku jsou smyšlené a jejich osud je pouze výtvorem mysli samotného autora. Pokud v nich někoho najdete, řiďte se návodem na použití ignorace, zda li se v nich vidíte, zamyslete se nad svým životem a jeho kvalitou. Žít svůj život není ostuda ne rozdíl od toho žít životy jiných.