Po rozvodu…

  Manželství je zvláštní instituce, která by měla potvrdit muži a ženě chuť žít společně. Většinou se uzavírá až poté, co je na cestě miminko, ohlášením vdavek se stvrzuje vznik rodiny. Spojují se tím nejen živočišné pudy, ale i ekonomické zájmy. Důsledkem vstupu do manželství vznikají různé situace a závazky.  Přibíráme do života nové příbuzné, často se skřípěním zubů tolerujeme rodiče protistrany, jejich péče může obtěžovat. A s narozením dítěte se vše ještě komplikuje. Rozdílné názory na výchovu a rozdílné priority mohou vést k úplnému odcizení, které se však dítěti nedobře vysvětluje. Také to, proč byl kdysi vybrán právě tento partner, partnerka za spolurodiče, když se poslední dobou chová jako cizí.

  Přichází rozvod, který přináší většinou plno bolesti, problémů k řešení, pokud jsou strany znesvářené, dochází k bojům. Nikdo si neuvědomuje, jak pracují dětské mozečky, co vše si z toho odnáší. Většinou dítě dosud zůstávalo u matky. Čerstvě rozvedení rodiče si velmi často dělají naschvály i po rozvodu, větší zátěž zůstává vždy na tom, kdo se dále prioritně stará o výchovu dítěte. Výjimkou jsou ti, kterým advokát vybojoval vysoké alimenty a soud nebere v potaz, kdo jaké zásluhy má na získaném majetku a jaký je výhled ekonomických možností na pár let dopředu.

  Každopádně se oba rodiče pouští do nového života, komplikovanější to má ten, u kterého dítě zůstalo. Žena se snaží většinou dalším vztahem zlepšit podmínky svých potomků a snaží se do něj jít poučena, i muž musí počítat s problémy, které zajisté vzniknou mezi macechou a jeho vlastními dětmi. Pravděpodobně přijdou další děti, budou se řešit nové problémy.  Co se může stát?

  Žena se opět splete, případně nový manžel bude zvýhodňovat své dítě, jeho rodina bude stát za ním. Přiznejme si, že to vše je ještě horší, než nejhorší a jen těžko to ustojí bez dopadu na svou psychiku. Buď matka přistoupí na rozdílný přístup, pak chudák první dítě, nebo nikoli, a čeká ji boj podruhé při dalším rozvodu, případně zůstane se svými dětmi sama a ztratí, doufejme, iluze a už nikdy se do podobného dobrodružství nepustí. Jen svatá zatne zuby a bojuje boj, v němž nelze vyhrát.

  U muže je to jednodušší v tom, že většinou je hybnou ekonomickou silou a v něčem si spíše prosadí svou. I tady se může rozdílnost přístupů projevit, průšvih pro děti je, je li láska k nové partnerce silnější, než k potomkům. Druhá kolej je pro dítě vždy největší životní demotivací.

  Pokud se po dvojité zkušenosti vstoupí někdo do stejné řeky potřetí s pocitem, že to konečně musí vyjít a nemá vyřešenou ani jenu minulou, je to sebevrah. Bohužel jsou lidé nenapravitelní  idealisté, díky kterým existují mámy se čtyřmi dětmi bez otců žijící na hranici chudoby, nebo ve vztazích udržovaných z nouze. Strádají tím dospělí i děti. Jistě by vždy stálo za to vše pořádně zvážit a v určité fázi dát přednost rozumu před živočišnem a ideály.

 Jak to máte Vy? Pište do diskuse pod článkem, nebo můžete na facebooku.

J3.K