Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 1.díl
www.inadhled.cz Dnes začneme s novou nepravidelnou rubrikou, která je otevřena všem těm,kteří máte příběhy, o nichž si myslíte, že je chcete sdělit lidem kolem. Důvody můžete mít různé, ať už chcete ostatrní potěšit, pobavit, varovat či se prostě jen máte potřebu o své zkušenosti rozdělit. Jednotlivé stati budeme uvádět pod smyšlenými jmény, to proto, že někdy budete reagovat možná nepříliš pozitivně, nicméně pokud bude více dílů, možná se Vaše kritika ukáže být předčasná, případně budete vnímat to, že byla snaha vše napravit.
Milé maminky, milí tatínci, může se to týkat bohužel asi každého...
Všechno mé povídání bych asi začala radou, opravdu si zvažte, s kým čekáte Vašeho vytouženého potomka. A pokud již v nějaké fázi cítíte, že to nemusí dopadnout dobře, zachovejte se podle toho!!! Protože ono se Vám to pak může ošklivě vrátit. Já jsem se tak nezachovala, a tak jsem nakonec bez mých milovaných dětí a tuto situaci bych opravdu nikomu nepřála!
Můj první syn se narodil neplánovaně, jeho otec ho ani nechtěl, pak ho přemluvila jeho maminka, ano je to mamánek, i o jménu syna se například radil s maminkou. Narození synka bylo sice pak pro všechny radostí, ale to vydrželo asi půl roku, a pak už jeho otec toužil spíše po kamarádech a sportu než po naší rodině. Já chtěla pořídit synkovi sourozence a mít rodinu, a tak se naše názory na vše míjely a rozcházely, chtěla jsem však rodinu pro syna, úplnou rodinu, protože jsem ji já sama brzy jako dítě ztratila, a tak jsem se snažila to, co nemohlo nikdy fungovat, i tak zachránit.
Samozřejmě se to nepovedlo a naopak doteď trpím tím, že jsem otce neodstřihla od sebe hned na začátku, když miminko nechtěl a já na to ještě měla sílu a prostředky. Rozešli jsme se, když byl synovi rok a pár měsíců, a přesto, že asi nepochopil, že já jsem chtěla jiný život a i tenkrát společně s ním, musím doposud trpět za to, že jsem ho nakonec vyhodila, protože jinak mi to neumí nikdo vysvětlit.
O syna se nezajímal až do věku tří let, pak se v naší domácnosti objevil jiný muž a zájem najednou byl, ale nebyla s ním nikdy žádná domluva. Pokud mu člověk nevyhověl, hned jste se dočkali spousty urážek, a tak jsme se většinou nijak nedomluvili a časem skončili u soudu. Po roce mu soud přisoudil klasický kontakt, víkendy jedenkrát za 14 dní, kontakt o prázdninách. Bohužel se tyto kontakty nikdy neobešly bez nějakých útoků z jeho strany.
Syn na předurčené víkendy nechtěl, ale tomu samozřejmě otec nevěřil, a tak naopak tvrdil, že syn nechce za mnou domů. Vracel mi úplně jiné dítě, syn nemluvil, po dvou dnech mi pak vyprávěl, jak tatínek nebo babička pomlouvají maminku. Rozčilená jsem vždy psala otci, co to má znamenat, samozřejmě to popřel a otočil, nechápala jsem, proč to tomu klukovi dělá, přesto vše, jak se otec ke mně choval, jsem nikdy nic o něm synovi nevyprávěla.
Tenkrát jsem věřila v to, že jednou se toto stopne, až bude moci syn říct svůj vlastní názor.....Jenže otec je manipulátor, jeho ta hra baví, to mi dostatečně nedocházelo. Často jsem byla ve stresu, obzvlášť, když se konaly ty "víkendy". Bohužel jsem měla smůlu i ve vlastním zázemí. Jediné, co mě můj otec naučil bylo, že mi nalil skleničku vína stím, že se uvolním a bude líp. Tuto radu si prosím neberte k srdci, ona sice funguje, ale......
Konec první části
Bára
