Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 11.díl

  Čím více jsem byla v pořádku, tím více se měnil můj starší syn. Prošel přípravou od otce na soud, kde musel říči, že chce jen asistovaná setkání, že se mě bojí. Dokud jsem bojovala sama se sebou, tak ho asi nechali víceméně v klidu, i když mu tu situaci určitě připomínali a hlavně hodně přibarvenou.... Jak toto může někdo dělat malému dítěti? Já například jeho otce opravdu už nemůžu ani vidět, ale nikdy jsem o něm synovi nic špatného nepovídala, i když si to otec určitě myslí, vysvětlit si to nenechá, protože, když jsem ho žádala alespoň o mediace na Ospodu, vůbec nereagoval. Jak se říká podle sebe, soudím Tebe.

  A já ho znám, už když k němu chodil pak syn na víkendy, vracel se mi úplně jiný kluk, nejdříve mlčel a pak začínal pomalu mluvit o tom, co mu říkal tatínek. Pamatuji si to jako dnes: "maminko a táta mi říkal, že smrdíš, protože kouříš, ale mě nesmrdíš" a vlezl mi na klín a pevně mě objal. Bylo mu 5. Co mu říká otec dnes, nechci ani domyslet.

  A tak také po tom soudu přišel syn poprvé zaražený, nevěděl, jak se má chovat. Neříkala jsem nic, a tak se pomalu uvolnil. Měla jsem pro něj dárky, viděla jsem ho tenkrát po delší době, do soudu ho otec omlouval, protože byl Covid. Měl radost, po kontaktu mi však od otce přišla sms, co mu to dávám, a že on ho vychovává a on určí, co a kdy dostane, například mobil. Je mu už 10. To mu jako vynadal už v autě? Neumí se moc ovládat, takže si nedokážu představit, že bych to odnesla jen já.  Jak o tomto člověku může soudkyně tvrdit, že je synovi dobrým otcem. Tady je něco špatně!

  U soudu Vás moc mluvit nenechají, já bych na to potřebovala minimálně celý den, abych té paní vše řekla, ale ta paní se chová po každé jinak. Jednou se Vám zdá, že pochopila, o co tady jde a podruhé je na straně otce a já jsem strašně nemocná. Otec si z nařízení soudu moc nedělá, kontakty si organizuje, jak se mu to hodí, dále nám stanovili telefonické hovory, z důvodu že jinak mi otec syna k telefonu nedal, ale po čase se tyto hovory stávají spíš hororem, protože je u nich vždy otec přítomen. Vidím, že to, co mi syn vypráví není z jeho hlavy, a ani to často není pravda, když začnu být osobní, otec do hovoru zasáhne a hovor ukončí.

  Jediným výsledkem je, že od těchto hovorů ustupuji, sice vím, že právě tohle otec chtěl, ale nechci trápit mého syna. Nebo se můj syn mění, když mi lže do očí. Nikdy mi nelhal. Na kontaktech z počátku dělá, jako, že je bez nálady, nepřivítá ani malé roztomilé štěňátko, které jsem si pořídila jako miminko "místo mých dětí" a se kterým se všichni ostatní mazlí. V průběhu kontaktu se to změní, neudrží tu tvář, co mu nasadil otec, a tak je to pořád dokola.

Bolí to! Ale není cílem otce zprotivit nám i ta krátká setkání...to víte, že je, a to nemůžu dopustit! Otec se o syna nestará, péči zajišťuje z velké části jeho matka, což ale u soudu popírá a popírá to i můj syn, i to ho naučil. Zmanipuloval také mého otce, a tak má pocit, že s podporou jeho matky a mého otce asi může vše.

  A co Vám sdělí Ospod Prahy 10: "tak buďte ráda, že se o něj stará babička a budete muset počkat, až syn dospěje". To jako myslí opravdu vážně??!! Toto je opravdu v zájmu dítěte, jak oni říkají??!! Vyrůstat bez mámy s výchovou babičky, která ještě k tomu vychovala takového člověka jako je jeho otec??!!

  Neříkám, že jsem neudělala chybu, ale opravdu se s tím nedá nic dělat??!! Opravdu mi nemohou pomoci a hlavně mému synovi??!! Často si říkám, co jsem komu udělala. To se opravdu otec syna doposud nesmířil s tím, že jsem ho vyhodila? Vždyť jsem přeci podle něj tak hrozná. Otec žije sám, což mě nepřekvapuje, on neumí s někým žít a hlavně, kdo by s ním žil? Je to sobec, ještě k tomu zakomplexovaný, agresivní, bez empatie, ale maminka mu vše odsouhlasí a o vše se postará. Vždyť on sám je ještě dítě!

  Podávám odvolání a doufám, že jiný soud se k tomu postaví jinak. Podstatné je samozřejmě také stanovisko Ospodu, ale jak tady docílit, aby se chovali jinak, vždyť mi ani na maily nereagují....

  Pokračování příště....

 Bára