Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 23.díl

  A co je u mne nového?

  Nevím, co by teď řekla paní pěstounka na to, že jsem pro syna number one, když si dovolila tvrdit, že mě syn nemá rád nebo tak něco. Já to naštěstí na vlastní uši neslyšela, byl u toho manžel. Asi chtěla říct, že to bude problém, když nebude doma manžel a budu se synem já…

  My žádný problém nemáme, syn o pěstounech mluvil prvních 14 dní, teď už vůbec, chodí na půl dne do jeslí a pak jsme spolu, je to šikovný, rozumný kluk, občas se vzteká jako každé dítě. Paní pěstounka opakovaně uváděla, že musí fungovat na 300 procent, že péče o syna je náročná. Opravdu nevím, co bylo tak náročné. Také tvrdila, že má můj syn poruchu příjmu potravy. Chlapeček jí stejně jako já. Také že má noční běsy, on však spí celou noc, budil se jen, když měl virózu

  Před předáním syna jsme byli společně na neurologii, kde paní doktorka řekla, že je vše v pořádku, jen že je syn hubený, už připral skoro kilo, každopádně jsme po vyšetření čekali půl hodiny na chodbě a paní doktorka si povídala s paní pěstounkou. Pak mi dala do ruky zprávu a žádanku na vyšetření u psychologa a termín kontroly v září. Vzhledem k tomu, že jsme se snažili nic nehrotit a na nic raději nereagovat, nic jsme na místě neřekli, ale nepřišlo mi to zrovna v pořádku, je to přeci moje dítě!

  Každopádně asi po týdnu po předání mi paní pěstounka poslala mail s termínem vyšetření u paní psycholožky, tento termín jsem musela zrušit, protože to bylo v den, kdy mám kontakt se starším synem, každopádně po přečtení zprávy od paní neuroložky mě zajímalo, proč má jít můj syn vlastně k psycholožce. Nevím, co paní pěstounka navykládala paní doktorce, každopádně závěry ve zprávě neodpovídaly skutečnosti, porucha příjmu potravy, traumatizace, a tak jsem volala paní doktorce a ona se se mnou odmítala bavit, byla nepříjemná a hovor mi v podstatě ukončila, a tak jsem se rozhodla, že zkusím najít neurologa zde a naštěstí se to povedlo.

  Tento týden mi volá Ospod, že dostali e-mail od „Dobré rodiny“, kde bylo napsáno, že jsem rozčílila paní neuroložku, která kontaktovala pěstounku, že jsem zpochybnila její diagnozu a nedostavila se na vyšetření.Naštěstí místní Ospod je rozumný, a tak jsme si o celé situaci popovídaly a paní řekla, to snad není pravda, najděte si jiného doktora, ale nevím, jak by reagovala Praha, protože ta většinou na všechny informace od pěstounky reagovala přesně obráceně.

  Rozčílilo mě to, protože i kdybych se rozhodla, že na neurologii se synem chodit nebudu, je to moje věc.Navíc jsem se snažila si s paní doktorkou promluvit, protože opravdu nevím, co vše ji navykládala paní pěstounka a ona se se mnou odmítla bavit a baví se s paní pěstounku??!! A ani „Dobrá rodina“ to nevidí jako drzost ? Asi je paní pěstounka naštvaná, že jsme se neozvali, ale bylo domluveno, že se ozveme dle potřeb syna, a když o nich nemluví, nemyslím si, že by se měli stýkat. Když bych jí to napsala, tak by mi stejně nevěřila a já jsem opravdu šťastná a moc se mi ulevilo, že s ní nemusím už komunikovat.

  Stačí mi situace ohledně mého druhého syna. Na setkání je sice vidět, že je rád, že nás vidí, tváří se šťastně, ale samozřejmě měl připravenou řeč, že chce být s tátou tak, jako dříve po soudu. Řekla jsem, nebudeme se o tom bavit a hráli jsme vybiku, chtěl, abych po něm „střílela“ hlavně já, a pak mi také vyprávěl, jak byl o víkendu s otcem na airsoftu, přitom já vím, že byl u babičky. Je mi ho líto. Jestli nám ten odvolací soud nepomůže, tak nevím. I tak už je svět zase krásnější.

Bára