Puberta

 Tedy ti, kterých se to týká nejvíce, samotní pubescenti, ale i okolí v podobě rodičů, pedagogů a většiny dospělých, kteří s dorůstajícími potomky přichází do styku. Samozřejmě jsme si tímto stavem prošli všichni, někdo jej překonal v poklidu, jiný bojoval, některým se nezadařilo a následky byly dlouhodobé.

   Každopádně puberta přichází bez varování a její nástup může překvapit. U někoho v 10ti letech, jiný má to štěstí, že přejde plynule a až později. Každý z nás, kteří mají kolem sebe mládež v tomto věku, sleduje s úsměvem i obavou první období vzdoru, bitvy o názor a relativnost pravdy, také náhlá vzplanutí pro různé činnosti, která rychle uhasnou, problémy s dosud nepoznaným, tedy láskou k opačnému pohlaví (v tu také doufáme, ke stejnému by většině z nás vyrazila dech).

   Dále přichází zvýšené výdaje za cokoliv, snaha vyrovnat se těm dospělým spojená s bojovností až na hranici práva, vzápětí poslední pohledy do ještě dětských očí a duše plné nejasností o představách, co s dalším životem. Také přemlouvání k řádnému studiu a snaha nastavit už teď priority, jejichž pořadí je pro mladého člověka rozhodně jiné, než u staršího a životem prozkoušeného rodiče.

  Často jsme nuceni přesvědčovat, argumentovat, vysvětlovat a u toho všeho mluvit občas jako do zdi. Řešíme za ně problémy s pletí, studiem, sousedy, trápí nás jejich reakce, arogance, nechuť naslouchat, schopnost přivést nás k šílenství. První cigareta, alkohol, milování. Neustálý strach o to, aby se vrátili domů zdraví, aby jejich ne příliš vhodné okolí neohnulo jejich charakter… Ale upřímně…..nedělali jsme to samé? Kdo z nás byl vzorný?

   Možná jsme žili v době, kdy strach byl více součástí všeho dění, ale i tak v nás všech zůstávala zpupnost a touha změnit svět. A to je na tom to krásné. Idea a iluze, pro kterou jsme chtěli žít. Představa o ideálním světě, lásce. Doba se mění, ideály zůstávají. Neberme jim je, jen se snažme jejich kroky vést tak, aby v bezpečí minuli propasti, léčky a nástrahy.

   Nejtěžší je totiž udržet je při životě a zdraví. Většina toho ostatního, co nás trápí, je relativně nepodstatná. Jednou budou stát na svých nohách a bojovat sami za sebe. A pokud se toho dočkají, splnili jsme svůj úkol. Úkol být dobrými rodiči.

J3.K