Různé roviny ve vztahu a určitá pravidla

  Přitažlivost mezi pohlavími je daná přírodou a jak jsme si již mnohokráte přečetli, přináší radosti i problémy. U pozitivních dopadů nemusíme přemýšlet o následcích, úsměv na tváři, klid v duši a tělesné vyčerpání nikomu asi nevadí. Ale jak je to s negativy?

   Vezměme si zaměstnání. Tam dochází velmi často k mileneckým vztahům. Ty většinou nějak začnou a někdy skončí. Pokud je to mezi kolegy na stejné úrovni postu, oba jsou rozumní a zodpovědní, dokážou rozdělit práci a city, je velmi pravděpodobné, že nebudou mít problém spolu dále komunikovat a normálně vycházet. Větším problémem je vztah mezi nadřízeným a tím, kdo plní zadané úkoly. Pokud se k tomu přidá nějaký vzájemný cit, je velmi riskantní představa, že zůstane bez následků. Po ztrátě vzájemné přitažlivosti, důvodů může být mnoho, dojde vždy ke ztrátám. Počáteční výhody podřízeného se velmi snadno mohou obrátit proti němu, často se slepování různých vrstev dostane do fáze, kdy níže postavený z milenců je odejit.

   Přátelský vztah mezi mužem a ženou jsme už rozebírali, jeho vzácnost je zřejmá. Ale je tu vztah pragmatický. Ten funguje na bázi vzájemné užitečnosti. I ten má více rovin současně fungujících a i tady platí, že se musí umět udržet odstup mezi nimi. Užitečnost je velmi vzácná a snadno přejde v zmar, to když se jeden z těch dvou snaží svou důležitost ve svazku zveličit. Nejhorším případem je vztah vynucený. Možná budete oponovat úslovím, že každý může odejít. Není to úplně pravda, často vše začne relativně nevinně, oba jdou do vztahu s určitým úmyslem. Ten se však postupně může rozcházet s přáním jednoho z nich, přesto chtějí nadále zachovat z různých důvodů jeho pokračování. Něco vyhovuje, něco méně.

  Označení vynucený si zasluhuje především proto, že méně aktivní z dvojice je nucen tím druhým k určitým činům, prohlášením. Samozřejmě se brání, naznačuje a odmítá, nicméně má důvod vztah udržet. Dělá však chybu tehdy, pokud se podvolí, jeho přínosnost na delší dobu je totiž předem ztracená. Tam, kde se nectí určitá pravidla, kde vnímání ustupuje chtíči a ne vždy smyslnému obdivu, se vše velmi často změní v nenávist.

   Slepit všechny úrovně, z nichž je vztah postaven, lze pouze tam, kde nad vším převažuje láska. Bylo by naivní si myslet, že ta je vše léčící a dovede vztah k dlouhodobosti, nicméně jen ta má tu moc. Všude jinde se musíme spolehnout na inteligenci a dodržení určitých pravidel.

J3.K