Soucit

  Rozhlédneme li se kolem sebe, je mnoho událostí, situaci a lidí, na něž je naší reakcí projev soucitu. Mnohé z dění kolem nás si tento projev zaslouží, je na místě. Pokud jde o nemocné, sociálně slabé či něčím postižené jedince, snažíme se často pomoci, být nápomocni v nápravě, je li pomoc možná. Jsou ale situace, ve kterých je soucit projevem určité slabosti, strachu něco vyřešit.

   Většinou se tento případ týká vztahu mezi mužem a ženou, v jiných případech může jít o pracovní vztahy. Pokud jde o dění v zaměstnání, dochází k tomu, že výkony někým podávané neodpovídají představám nadřízeného, je však přihlíženo na okolnosti, které jsou součástí života zaměstnance a soucit s ním brání jeho propuštění. Otázkou je, nespoléhá li dotyčný na stav mysli lidí v okolí. Nicméně jsou situace, kdy lze v tomto případu k soucitu pohlédnout, jako k výpomoci.

   Jiným případem je vztah muž – žena. V mnoha manželských svazcích uplyna doba zamilování, zůstaly povinnosti, každodenní život pokračuje fádně a nudně. Domácnost funguje, péče o děti je rozdělena, vše v zaběhlých kolejích, na první pohled není co měnit. Jenže právě ta fádnost může být, a často i bývá, důvodem, proč partneři začnou hledat rozptýlení, samozřejmě každý jinde. Pro normální lidi opravdu není problém časem najít někoho, kdo mu přijde zajímavým a k němuž se upne mnoho každodenních myšlenek. Řád dostává trhliny a stereotyp se začíná měnit v honičku, kterou se stává snaha zvládnout povinnosti na jedné straně a zamilování na straně druhé. Z poměrně poklidného života se vše převrací v relativní sprint. Toto období přináší mnoho krásných, jindy úsměvných situací, jeho délka však je různá. Záleží na fyzické i psychické odolnosti, také na připravenosti zvládnout dvojí tlak.

   A přichází vždy okamžik rozuzlení. Dlouhodobý vztah v tu chvíli už nějakou dobu odumírá, nový je ve stádiu buď a nebo, k tomu se přidává jisté vyčerpání. Pro vztah doma mluví majetek, známí, děti, ty především. Pro svazek milenecký je to nová inspirace, zážitky a vášeň. Chuť ještě něco zažít je silná, přesto většina podobných situací končí stejně. Návrat do poklidného přístavu a ztráta ideí. Důvody bývají různé, ale převažuje lenost mužů cokoliv kolem vztahů řešit a také soucit potencionálně odcházejícího partnera se svým protějškem.

   Znalost toho druhého předurčuje k jasné představě o následcích a jejich dopad bývá jen málokdy hned od začátku pozitivní pro obě strany. Jeden z partnerů vždy rozchod nese těžce, ten druhý i přes proklamovaný nezájem má ve své paměti střípky z dob, kdy vše mezi nimi připomínalo procházku rájem. A právě představa pocitu ublížení vyvolává pocit soucitění.

   Jen málokdo si uvědomuje, jak moc si soucitem komplikujeme život, kolikrát právě ten, kdo jej projevuje, bude nakonec poražený. To se vůbec nezmiňujeme o třetím v tomto dění. Náš soucit si zahrává s jeho trpělivostí a bolestí zároveň. Trojúhelníky ve vztazích mají své zákonitosti a právě soucit v nich má své místo a většinou je pro některou ze stran velmi kontraproduktivní. Bohužel, někdy pro všechny.

J3.K