Úcta
Jak všichni víme, sex, milování, něžnosti, je jedno, jak to kdo nazývá, je jednou ze dvou nejdůležitějších potřeb ve správně fungujícím vztahu partnerském.
Otázkou je, co je stejně důležité. Přemýšlel jsem o tom už kdysi a nedokázal odpovědět. Je to snad zamilovanost, vášeň pro druhého, touha, přátelství, porozumění? Jsou to určitě velmi důležité atributy, součástky, které stroj zvaný partnerství mezi mužem a ženou dávají do provozu. Ale ani jeden z nich pravdivě neodpovídal na mou filosofickou otázku. Co je nejdůležitější? Na dlouho se do vedení v žebříčku hodnot dostala tolerance. Opravdu jsem byl potěšen, že jsem konečně přišel na to, čeho nedostatek tak často rozbíjí to, co se na začátku jevilo jako to nejpevnější. Vždyť toleranci se musí každý učit, měl by si jí vážit, bez ní nejsou možné dohody. S věkem a zkušenostmi jsem došel k významnému posunu ve svém uvažování o této věci. Vrátil jsem se v myšlenkách o mnoho let zpět, porovnal vše poznané a snad konečně přišel na to, co je těsně před tolerancí....Ano, jistě už tušíte. Je to to, co pociťujeme k lidem, kteří pro nás něco znamenají, něčeho dosáhli, kteří umí rozdávat radost, chytit nás za ruku, pohladit po duši. Mohou to být cizí lidé, ale měli bychom to cítit především k těm nám nejbližším. Protože pokud to není, už nikdy se před tím člověkem nepokloníme a neřekneme - moc si Tě vážím. Vím, už dávno také víte. Je to úcta. Úcta k tomu, koho máme nejradši. Protože on či ona jsou ti, kteří si zaslouží to, abychom pro ně žili. A netýká se to jen partnerství. Protože kdo má úctu i k nepříteli, dokáže ji o to více projevit tomu, koho má v životě rád.
J3.K
