Žena a tepláky

  Nedávno jsem byl účasten diskuze, ve které si několik žen notovalo v tom, že skutečně milující muž je zahleděn do své partnerky bez ohledu na to, v jaké formě se momentálně nachází. Vyzdvihovaly u sebe především morální vlastnosti, také schopnost vnímání svého partnera a umění se o něj postarat. Paradoxem je, že podobné názory slýcháme především z úst žen psycholožek, ale i od těch, které mají k modelkám nejdále. Často nikoliv proto, že by jim genetika a příroda nenadělily hezkou tvář a tělo bohyně, vlasy až na zadek a pleť anděla. Nezřídka jde o typy, které by při troše snahy mohly zaujmout daleko více mužů, ale jsou jaksi pohodlné, alibistické, rády papají a rozhodně se neomezují. Tedy milé dámy, jste úplně vedle.

  Je vskutku pochopitelné, a opět v tom má prsty příroda, že muže a ženu spojuje určitá kompaktibilita. Je velmi pravděpodobné, že spojení kteréhokoliv zdravého muže a ženy povede k dalšímu množení se lidského rodu bez ohledu na jejich vzhled, barvu pleti i místo výskytu. Vzhledem k tomu, že jsme vzešli z jednoho živočišného rodu, přírodu moc nezajímají zeměpisné a majetkové rozdíly, dokonce ani výše IQ neovlivní možnost zplození potomka, spíše jeho pozdější možnost uplatnění mezi možná chytřejšími vrstevníky může být složitější. Na to se však vymýšlí diskriminační programy vůči těm chápavějším. Což je momentálním rizikem ve velké části Evropy. Nicméně křížit se biologicky je možné.

  Druhou stránkou věci je však systematický výběr partnerů. Je vcelku pochopitelné, že ti, kteří na sobě soustavně pracují, jsou oprávněně náročnější. Měřítka pro odsouhlasení si protějšku mohou být různá. Není nijak překvapující, navíc to má svou historii, když se hledá budoucí souputník vlastním životem dle majetku, vzhledu, schopností a prostředí, ve kterém žije. Ideální je soubor všech těchto atributů, nicméně to pořád nemusí zaručovat správnou symbiózu.  Ovšem se snižujícími se nároky k sobě samotnému/ samotné/ nelze očekávat podobný přístup se stejně kvalitním efektem, jako v případu úspěšného jedince s možností lovit v jakýchkoliv vodách. To platí pro obě pohlaví.

  Nechme však situaci, kdy dochází k seznámení a začne soužití muže a ženy. Daleko zajímavější je stav, kdy ti dva už žijí spolu, mají své jisté. Tedy aspoň si to myslí. Snaha zaujmout odchází, potřeba přetvařování se je pryč. Původně nevábně vypadající ponožky už nekončí v pračce, ale na křesle, oholení se je nepravidelné. Dámy pro změnu odhodí dokonalé nalíčení dříve vytvořené pro každé setkání s vyhlédnutým objektem. To je docela pochopitelné. Jenže nesmí se to stát každodenním zvykem. Dokonce ani po nedávném porodu. Především ženy by při své schopnosti estetického vnímání neměly podceňovat v tomtéž muže. Je totiž třeba vždy vzpomenout na to, čím je zaujaly. Pochybuji, že nedbalým vzhledem. Na vše ostatní totiž partner stejně přišel až později a jaksi mohl pouze doufat v dobré vlastnosti shodující se s dokonalým zevnějškem a spuštěnou vzájemnou chemií. To i přesto, že kulinářské umění, vynikající výkon v prádelně i ložnici mohou být dokonalým bonusem pro život, který se objevil dodatečně.

  Krása ženy tedy není pouze v jejích vlastnostech, ale v tom, jak dokáže vše sladit a ve správném mixu muži nabídnout. Možná je to složité, někdy pracné a náročné, nicméně zůstat dámou ve většině okamžiků, především těch společných, je daleko větším projevem lásky a stále trvajícího zájmu, než neustále chodit ve vytahaných teplákách a vymlouvat se na málo času a nedostatku motivace. Mužská a ženská role jsou rozdělené. V tomto směru má muž ženu chránit a ona jeho reprezentovat. A ani v soukromí bychom na to neměli zapomínat.

J3.K